Podobně jako krajanka Petra Cetkovská letos v All England Clubu posbírala už čtyři vítězství. Záhlavová-Strýcová se totiž také protloukla kvalifikací. A v úterý před setměním porazila v úvodu hlavní soutěže Slovenku Magdalenu Rybárikovou 5:7, 6:0, 6:1.
Ta výhra mohla být jednodušší, což?
Jo jo. První set jsme obě hrály špatně. Byly jsme nervozní a hrály ošklivý tenis. Vedla jsem 5:4 a 40-15, zkazila jsem dva nahrané údery, jeden forhend a jeden volej. Tím jsem si set prohrála.
Kde jste našla síly k obratu?
Chvíli jsem na ten nepovedený game myslela. Pak jsem si sedla na lavičku a řekla si: Zkusím do toho víc jít, buď se to povede, nebo ne. Do té doby jsem se cítila šíleně.
Nebála jste se, že bude utkání přerušeno?
Bála. Ve třetím setu už to klouzalo, stmívalo se. Naštěstí jsem to do devíti zvládla.
Po vítězství jste na kurtu slavila s fanoušky. Znáte je?
Vůbec ne. Ve druhém setu se tam objevila grupa mladých lidí. Poděkovala jsem jim, protože mi pomohli. Fandili perfektně, na rozdíl od několika ostatních, které i Magda okřikovala.
Jak bylo těžké projít kvalifikací?
Ohromně. Ale jsem ráda, že se mi to povedlo. Dodalo mi to sebevědomí. Měla jsem po ní tři dny volno, takže jsem krásně zregenerovala.
Síly vám nescházejí? Natrénováno máte?
Mám. Nadlouho.
Půl roku jste nesměla hrát za doping. Jak důležité je pro vás vítězství na grandslamu?
Je to zvláštní. Ještě před rokem jsem byla před podobnými zápasy vynervovaná. Dneska jsem taky byla nervozní, ale jinak. Jde o hodně peněz, o body, ale je to jenom hra. Vyhrála jsem první kolo na grandslamu. Fajn. Ale život jde dál. A šel by dál, i kdybych prohrála.
Změnil trest a tenisová pauza váš pohled na život?
Trochu jo. Koukám na jiné holky, jak brečí. Připadá mi to zbytečné. Třeba tady za dva dny taky budu bulet. Ale momentálně to tak vnímám.
Teď vás čeká Bulharka Pironkovová…
Vím. Porazila Pavljučenkovou 6:0, 6:1. Je to travařka. Ale to já taky!
