Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Experiment nevyšel. Hledá se kouč pro Špotákovou, značka Rio

FINÁLOVÉ TRÁPENÍ. Barbora Špotáková na mistrovství světa v Pekingu skončila bez medaile. | foto: Reuters

31 2015
Tentokrát by mi nepomohla asi ani svěcená voda. Tak česká oštěpařská královna Barbora Špotáková komentovala své trápení ve finále mistrovství světa v Pekingu. Poprvé od roku 2005 zůstala na vrcholné akci bez medaile. Jak se to stalo? Co se dělo při finálovém závodě? A co bude dál?

Po prvním pokusu, letícím jen k 55 metrům, Barbora Špotáková úmyslně přešlápne a chytá se za hlavu.

Po druhém pokusu na 59,54 metru si rozčileně a prudce prohrábne vlasy.

Je zatím až devátá.

Mimo postupová místa. 

Christina Obergföllová, další slavná matka ve finále oštěpařek na mistrovství světa, se zaťatými zuby vymrští své náčiní na 64,61, dál než dosud v této sezoně hodila, a vede.

Špotáková naopak nyní potřebuje 60,63 metru na záchranu užšího finále. Věra Cechlová, její pekingská „vrba“, si na tribuně stoupne, nervózně žvýká a pokyvuje hlavou. Pouze ji chtěla mít Špotáková poblíž svého sektoru, nikoho jiného, dokonce ani šéftrenéra Dvořáka. „Je vždycky blbé, když do toho mluví víc lidí,“ vysvětlovala. „Nikdy to nedělalo dobrotu.“ 

Konec medailové série

Vrcholné závody oštěpařky Barbory Špotákové

ME Mnichov 2002 - 17. místo (51,71) 

OH Atény 2004 - 23. místo (58,20) 

MS Helsinky 2005 - 13. místo (58,74) 

ME Göteborg 2006 - stříbro (65,64) 

MS Ósaka 2007 - zlato (67,07) 

OH Peking 2008 - zlato (71,42) 

MS Berlín 2009 - stříbro (66,42) 

ME Barcelona 2010 - bronz (65,36) 

MS Tegu 2011 - stříbro (71,58)

OH Londýn 2012 - zlato (69,55) 

ME Curych 2013 - zlato (64,41) 

MS Peking 2015 - 9. místo (60,08)

Její hod poslední naděje letí tak vysoko, do tmavé noci nad Pekingem. Ale zároveň letí i příliš blízko.

A ona to hned ví.

Jen 60,08 metru. Málo.

Padne na kolena, stejně jako na témže stadionu po svém posledním hodu 21. srpna 2008. 

Tehdy si vkleče říkala: To snad není možné! „Úplně stejně jsem tomu, co se právě děje, nevěřila ani teď. Ten příběh se trošku opakuje,“ přizná. 

Ovšem s jedním zásadním rozdílem. Tehdy poslala oštěp o 11 metrů dál a za minutu dvanáct zvrátila vývoj olympijského finále ve svoji zlatou euforii. Zato tentokrát...

„Dneska by mi asi nepomohla ani svěcená voda. Tak to prostě je.“

Chtěla hodit až moc

Najednou jsou jí k ničemu páteční kvalifikační hod za 65 metrů i vydařený pokus při nedělním rozcvičení. O radosti a smutku rozhoduje jen a pouze 40 minut závodu, které v Ptačím hnízdě nezvládla. 

„Při prvním pokusu jsem to chtěla moc napálit. Ten druhý mi vypadl z ruky. A ten třetí... To už asi úřadovala únava. Zázraky se nedějí.“

Šéftrenér Tomáš Dvořák na vše hledí z opačného konce tribuny. „Chtěla hodit moc a ten chtíč byl větší než její soustředění. Z čehož plynulo, že nehodila nic,“ zklamaně konstatuje. „Neposlouchala své tělo, snažila se to urvat prackou a lítaly jí kolena.“ 

ZKLAMÁNÍ. Barboře Špotákové se finále oštěpu nepovedlo. Skončila na devátém místě.

ZKLAMÁNÍ. Barboře Špotákové se finále oštěpu nepovedlo. Skončila na devátém místě.

Emoce se ve Špotákové střídají zběsilým tempem. Je zoufalá. Potom se směje. Vzápětí vypadá, že má chuť cosi rozkopat. V dlouhé reportérské zóně si postěžuje: „Vodí nás tu jako v dobytčáku.“ 

Ujišťuje sice „brečet nebudu“, ale po chvíli se jí hlas láme a v očích se usilovně snaží zadržovat slzy.

Už po kvalifikaci cítila vyčerpání. Příčiny krize hledá ve změně tlaku (přicházel déšť), stárnoucím těle (34 let) i v příliš dlouhé aklimatizaci v Pekingu (8 dnů). 

„Já jsem matka, která žádnou aklimatizaci nepotřebuje,“ argumentuje. „Navykla jsem si vstávat i ve tři v noci a makat. Pět dní tady bylo dobrých. Zato potom jsem jen čuměla do zdi.“ 

Návrat k Železnému vyloučen?

Od roku 2006 se z osmi vrcholných akcí po sobě vracela domů vždy s medailí, úspěšná a šťastná, unikátní zjev mezi světovými atlety. Teď úžasná série končí. Po experimentu, jenž se nepovedl.

Loni na podzim se rozešla s trenérem Janem Železným, o kterém dodnes tvrdí: „Honza mě všechno naučil.“ 

Legendární oštěpař odmítl nadále přebírat odpovědnost za přípravu ženy požadující z rodinných důvodů vynechat dvouměsíční zimní soustředění v Africe. Špotáková-matka, což je lidsky zcela pochopitelné, nechtěla na tak dlouho opouštět syna Janka. Proto učinila rozhodnutí, že se v předolympijské sezoně připraví sama. 

Barbora Špotáková ve finále světového šampionátu v Pekingu neuspěla, skončila devátá.

Barbora Špotáková ve finále světového šampionátu v Pekingu neuspěla, skončila devátá.

Z pohledu Špotákové-sportovkyně takový plán nebyl šťastný. Techniku měla v roce 2015 až příliš často rozháranou, postrádala dohled zkušených očí. Fyzická i psychická únava z péče o syna, kombinovaná s tréninkovým stresem, byla chvílemi až příliš velká. 

„Když jsem já měl malé děti, taky mě to na jednu sezonu semlelo,“ vzpomíná Dvořák.

Jako mantru nyní Špotáková opakuje: „Pro mě je opravdu důležité až Rio.“ 

Tam míní za rok zaútočit na zlatý olympijský hattrick. I proto šéftrenér soudí: „Je dobře, že ta facka přišla už tady, v Pekingu.“ A proto ona sama přiznává: „Rozhodně si teď musím najít trenéra na techniku.“ 

Jenže koho? Je možný návrat k Železnému? „Varianta to je, ale nevím, jestli bych jela na dva měsíce do Afriky s Janečkem a vzala ho tím na tak dlouhou dobu Lukášovi,“ vzpomene syna a životního druha. Jádro sporu tím pádem zůstává. „Bára a Honza Železný jsou teď jinak nastavení. Asi by to nešlo. Ale třeba se pletu,“ soudí Dvořák. 

Železný mezitím odcestoval z Číny do Prahy. Reagovat nechce.

Kdo by ji tedy mohl vést? Přece jen on? Bývalý kouč Černý, bývalý reprezentant Guzdek, či někdo ze zahraničí? Podle Dvořáka existuje jen málo trenérů, kteří by se požadavkům české matky přizpůsobili natolik jako před lety Černý. „Nějaké tipy mám. Musím si to nejdřív všechno ucelit v hlavě,“ tvrdí Špotáková. 

Rio bude má odpověď

Zatímco se v chodbě na stadionu zpovídá reportérům, na obrazovce za ní teprve vrcholí soutěž oštěpařek. Zvláštní situace. A zvláštní, dlouho nečitelný závod. Vždyť postupně v něm vedly domácí atletky Li a Lyu, potom Obergföllová, zase Lyu, pak Molitorová, Viljoenová a do třetice Lyu. Čína se už chystá slavit. 

ALE NE. Barbora Špotáková se drží za hlavu. Je jí jasné, že ze světového šampionátu v Pekingu medaili mít nebude.

ALE NE. Barbora Špotáková se drží za hlavu. Je jí jasné, že ze světového šampionátu v Pekingu medaili mít nebude.

„Tipovala jsem Lyu jako favoritku. Má hezkou techniku,“ glosuje Špotáková.

V tu chvíli se k poslednímu pokusu celé soutěže rozběhne Kathrina Molitorová, 31letá německá tmavovláska. Nikdy neskončila na vrcholné světové akci lépe než šestá.

Ale hodem 67,69 přehodí Lyu! 

„Ty bláho. No to se dějou věci,“ vydechne Špotáková a zase si vzpomene na svůj Peking 2008. 

Nová šampionka skočí v euforii do náruče krajanky Obergföllové.

Lyu se u mantinelu rozbrečí.

Česká dvojnásobná olympijská vítězka se potichu dívá. Potom řekne: „Rio de Janeiro. To bude má odpověď.“

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze