Sedmašedesátiletá ikona české cyklistické žurnalistiky Robert Bakalář komentuje v těchto dnech Tour de France pro televizní stanici Eurosport. Cyklistice se profesně věnuje přes čtyřicet let, od angažování Eurosportem v roce 1996 tráví při jejím komentování ve studiu a v terénu téměř 120 dní v roce.
Čím to, že letošní Tour plní stránky novin hlavně skandály, a ne dosaženými sportovními výkony?
Tuhle otázku si kladu taky. Zvlášť když skončila téměř 13 let trvající éra jednotvárného závodění. Vždyť sedm let kraloval Armstrong, předtím to byl zase Indurain. Vždycky se čekalo na časovku nebo horskou etapu, kde to ten či onen rozhodl.
Dneska je to jinak. Vždyť závod nemá v pelotonu mimořádnou osobnost, to, jak je závod vyrovnaný, je nevídané. Mě zajímá, co za tím je. Myslím, že to nemůže být nic jiného než mocenské souboje, boje o peníze. Jinak nejsem schopen to dešifrovat.
Souhlasíte s tvrzením, že Tour je plná dopingu?
Určitě ne. Vždyť se podívejte. Ze 189 závodníků se ukázali zatím podmíněně jako absolutní "idioti" dva. Rasmussen udělal klukovinu, když porušil pravidla týmu, a za to byl vyloučen. Při závodě nedopoval. Nedal prostě o sobě vědět. Já nesoudím, zda to bylo úmyslné, nebo shoda náhod, že se vyhnul dopingovým zkouškám. Ale i tak byl v minulých měsících testován sedmnáctkrát - negativně. On porušil pravidla hry a za to byl potrestán.
Proč si myslíte, že se Rasmussen nechal zapírat? Tvrdil, že byl v Mexiku, a přitom byl v Itálii...
To jsou spekulace, mohou za tím být nečestná jednání, ale to ví jen on sám. Lance Armstrong řekl, že když ještě závodil, tak o něm 365 dnů v roce každý věděl. I proto Rasmussena odsoudil. Ale jen za to, že se možná dopustil podvodu.
Pro média je dobrá zpráva žádnou zprávou
Takže proč "dopingové" zprávy z Tour tisku dominují?
Protože pro jakékoliv médium se dobrá zpráva rovná žádné zprávě. Tady je ten problém. Na Tour přijede 1700 novinářů a 1000 z nich čeká na první dopingový průšvih. To je špatné. Německá cyklistika má například od dob Ullricha první nový talent, Gerdemanna. Televize ale začíná tím, že Tour je plná dopingu, byť zatím neprokázaného, a až poté oznámí, že Gerdemann jede ve žlutém trikotu. Dobrá zpráva je žádná zpráva, špatná jde na titulní stranu. Tak to je.
Ale nemohu ani souhlasit s titulky jako "Tour nad hrobem", "Tour ukřižovaná" či "Tour prosycená dopingem". Vždyť do včerejška bylo na Tour provedeno 220 krevních testů, po každé etapě jde na kontrolu deset závodníků. A pozitivní výsledky? To není ani procento.
Proč ale cyklisté riskují, když vědí, že budou odhaleni?
To je otázka. Podívejte takový Moreni, v absolutním pořadí kolem 60. místa a pomohl si testosteronem. On věděl, že mu momentálně nemohl k ničemu pomoci, ale zřejmě potřebuje být fit do dalšího závodu, který pojede třeba příští měsíc. Tak sáhl k této metodě, staré a lehce odhalitelné. Jenže on svým počínáním připravil o práci nejen závodníky ze své stáje, ale dalších 60 lidí z týmu, kteří mají rodiny a tak dále.
Povolit doping? Do určité míry ano
A co to obrátit a doping povolit?
Tyto teorie tu už byly. Nedávno byl průzkum v Itálii a 25% respondentů uvedlo, že povolení dopingu by problém vyřešilo. Já bych byl pro zákaz dopingu do 23 let a pak ať si každý dělá, co chce. Vždyť i v antidopingovém zákonu je, že sportovec je odpovědný za obsah tekutin ve vlastním těle.
Kde je tedy hranice mezi medicínou a dopingem?
Ta hranice se smazává. Co je mezi závodníky považováno za doping, to jsou vlastně regenerační prostředky. Nebo krevní transfuze - Vinokurovův případ. Každý doktor vám potvrdí, že bez transfuzí se nemohou konat operace. Ano, ve sportu je to neetické, ale já tohle nechápu jako doping. To je nandrolon, anabolické steroidy.
Problém je i jinde. Mezinárodní cyklistická federace sdružuje 20 týmů a tyto týmy mají absolvovat 27 závodů. Od března do října. Není tudíž v lidských silách, aby všichni byli připraveni na všechny závody. Skončí Tour a týden nato se jedou další. A jedou tam ti samí. Seriál Pro Tour je jeden z velkých hříchů. Závodníci jsou přetažení, mají právo na zranění, být nemocní. A často pokud jsou nedoléčení, jedou další závody.
Ale obecně si myslím, že pravidla o dopingu jsou nastavena hodně vysoko. Ale jde o to, vymezit přesně povinnosti a práva, určit počet zdravotních výjimek. Vždyť osmdesát procent populace jsou alergici, tak proč by cyklisté měli být výjimkou?
Tour je fenomén, ta nás přežije
Pokud se vrátíme k Tour, její problémy ale diváky závodu nevzaly.
Ano. Tour zaznamenala o třetinu větší zájem u trati i u obrazovek. Když ZDF přestala závod vysílat, tak na SAT 1 se první den dívalo milion lidí. Vždyť při etapách v Anglii to byly dva miliony diváků u trati, a to je cyklistika v této zemi někde za fotbalem a ragby. Diváci mají své, ti nepřestanou na Tour koukat (úsměv).
A sponzoři? Nemůže závod zaznamenat jejich odliv?
Kdepak. Jistě, leckdo bude uvažovat o ukončení, ale například z toho důvodu, že je u závodu deset dvanáct let a má v plánu něco jiného.
Ano, Tour je boj o peníze, ale pokud by sponzoři odešli, může to na závod mít vliv. Hrozí nebezpečí, že sponzoři týmů mohou začít uvažovat, proč spojovat své jméno se sportem, který je označován jako dopingový.
Co by se pak stalo?
Peníze by se logicky začaly přesouvat jinam. Ale je zvláštní, že ti samí marketingoví odborníci se nezamýšlejí nad tím, zda je například fotbal podvodný, či nikoliv. Fotbal je národní sport a to, že je sport podvodný, nebo ne, to nikoho nezajímá.
Může se stát, že by se pak Tour například vůbec nejela?
To určitě ne (úsměv). Něco jiného je cyklistika, něco jiného je Tour de France. Tour je úplně někde jinde. Jestliže se říká, že červenec ve Francii bez Tour není červencem, tak už kvůli té kulise Francie Tour padnout nenechá. Tour je tu od začátku 20. století, přežila dvě světové války, tak proč by nemohla žít dál?
