Když si stříbrná medailistka z loňského MS v Ósace letos v lednu při tréninku ve španělském Tenerife vyvrkla pravé koleno, bylo zřejmé, že s následnou halovou sezonou a světovým šampionátem ve Valencii je konec.
Teď po čtvrt roce už je ale pětadvacetiletá tyčkařka pražské Dukly znovu v tréninkovém procesu. Vyklusává, posiluje, ale kdy si znovu skočí, není schopná odhadnout. "Zatím pracuji na fyzičce. Když nebude, nemá příliš smysl myslet na skákání," říká Baďurová.
Tyčkařka se zranila 20. ledna. O dva dny později podstoupila u doktora Scheichla v českobudějovické nemocnici operaci, tři dny nato už byla propuštěna do domácího léčení.
Podstupuje rehabilitaci na klinice v Motole. O berlích chodí šest týdnů, během nichž začíná zatěžovat zraněnou nohu. Nyní pracuje na zvyšování rychlosti. Běžeckou jistotu získávala na nedávném soustředění na Kanárských ostrovech a nyní v tréninkovém kempu v Nymburku.
Úplně vyhráno ale sympatická atletka nemá. "Šest až devět měsíců je tkáň náchylnější na poranění. Zatím není dostatečně zahojená," vysvětlil doktor Martin Scheichl, který měl v péči i tyčkařčina přítele, výškaře Tomáše Janků. Baďurová tak musí dávat pozor hlavně na nečekaná podklouznutí, která by mohla její léčení prodloužit.
Přesto je Baďurová optimistická a Peking vyhlíží s nadějemi. Ale léčení nechce uspěchat. "Na olympiádu se nehrnu za každou cenu. Chci postupovat rozumně. Když to nevyjde, alespoň se můžu připravit na mistrovství světa v příštím roce," usmívá se česká rekordmanka.
Tam by mohla být ještě silnější. "Všechno zlé je pro něco dobré. Trávím víc času v posilovně a sílu v pažích mám možná větší než kdy předtím," dodává.
Volný čas po operaci tak mohla trávit i jinak. Na Vysoké škole ekonomie a managementu téměř ukončila poslední ročník. "Už mi chybí jen jedna zkouška," zaradovala se.
Tyčkařce už kdysi vinou nemocí a zranění hrozilo ukončení kariéry. Proto si ze svého současného osudu nic nedělá. " Žádné deprese, žádné klesání na mysli. Beru to, jak to je," dodává Baďurová.
