Kateřino, gratulujeme k výbornému výkonu i zisku českého rekordu. Je to příjemné sklidit větší aplaus než Isinbajevová?
To určitě, ale možná je to i tím, že jsem tady v Ostravě doma.
Cítila jste před závodem, že máte takovou formu a že vám to takhle půjde?
Já už jsem se cítila dobře i na závodech předtím. Tyčka je taková nevyzpytatelná disciplína, občas se zaseknete na nějaké nižší výšce a výš už to nejde. Dneska se to tak sešlo, že už jsem se dostala i na tvrdší tyče a vyšlo to. Dokonce se umoudřilo i počasí, foukal slušný vítr a nebyla zima, skákalo se super.
Ani třetí rekord nebyl příliš daleko.
Hlavně při tom prvním pokusu, že? Nebyl, je to škoda. Ale zase si říkám, že se mám zase kam zlepšovat.
Závodila jste ve stejné době jako váš přítel Tomáš Janků. Nehecovali jste se, i když jste byli každý v jiném rohu stadionu, kdo dopadne lépe?
To ne, ale teď mi cestou říkali, že se tam málem složil, že byl málem hotový, jak to prožíval. Tak doufám, že něco skočí, že jsem ho moc nevynervovala.
Nedávno jste říkala, že s Jelenou jste mockrát nezávodila, protože když vy jste končila, ona začínala...
...takže to mám dneska vlastně premiéru (smích).
Nesvazovala vás nervozita z možnosti, že byste ji mohla i porazit?
Nepustila jsem to z hlavy, ale vždycky je všechno možné, je to jenom závod, takže mě to určitě nesvazovalo. Já jsem si skákala sama na sebe a je jenom škoda, že na těch 471 to nevyšlo. I když ona by se určitě zase ještě zlepšila.
Diváci vás po prvním rekordu hecovali, vy jste mohla cítit uspokojení, nebylo těžké soustředit se na další pokusy?
Soustředit se nebylo vůbec těžké. Věděla jsem, že mi to jde, že mám ještě sílu, takže to bylo v pohodě.
