Kdyby bylo vše podle plánu, vyrazil by dnes ráno na trénink a chystal by se na důležité podzimní turnaje v Asii. Místo toho jde nejlepší český badmintonista Petr Koukal do nemocnice na chemoterapii.
"Všechny plány byly ve vteřině pryč," říká ve velkém rozhovoru pro čtvrteční Magazín DNES. "Měl jsem po nejlepším výsledku sezony, forma skvělá, navíc mi na tři měsíce přijel nový trenér z Indonésie, do jehož shánění jsem dal hodně sil i peněz. Ráno jsme měli první trénink a byl jsem nadšený. Už jsem se těšil na druhý."
Ten už se ale nekonal. Ve stejný den šel Koukal na prohlídku k doktorovi, který mu našel nádor. Operace proběhla za pár hodin.
Koukalovi je teprve čtyřiadvacet a vrcholem kariéry pro něj měla být olympiáda v Londýně 2012.
"Byl bych v nejlepších letech, představoval jsem si, kam až postoupím," popisuje. "Teď budu rád, že tam vůbec pojedu."
Neříká to ale sklesle. Když s ním mluvíte, hned poznáte, že je bojovník nejen na kurtu. "Moje první otázka na doktora byla, kdy zas budu hrát. Od začátku to tak beru – jako dalšího soupeře, kterého musím porazit. A taky že ho porazím."
Tenhle přístup má po celou léčbu. Doktoři mu třeba předepsali léky, které má brát, když mu bude špatně. On jim sebevědomě odpověděl: "Brát je nebudu, jen mi řekněte, kam je mám pak vrátit."
Ze tří sérií chemoterapie má za sebou první, tento týden probíhá druhá. Maminka už ho ostříhala dohola, protože mu začaly vypadávat vlasy. Potkalo ho to na turnaji ve Francii. Při léčbě totiž dál hraje, byť se to třeba prarodičům nelíbí. Ale doktor mu sport schvaluje.
Je v tom trochu podoba s tenistkou Martinou Navrátilovou, která se letos léčila s rakovinou prsu. Jen co Koukal skončil první chemoterapii, vrátil se k badmintonu.
"Odehrál jsem nejdřív ligový zápas. Lidi mysleli, že si dělám srandu a že se jdu jen podívat. Nastoupil jsem a vyhrál 21:10, 21:10."
V té době taky plánoval, že pojede na turnaj do Dánska. Ale večer před odletem zjistil, že bere léky, které jsou na dopingovém seznamu. Nikam nejel a pro další turnaj ve Francii už si vyřídil výjimku.
"Atmosféra tam pro mě byla hrozně emotivní," popisuje. "Diváci fandili, soupeři i trenéři mě povzbuzovali, gratulovali, že jsem zpátky. Na rozdíl od domova mi nikdo neřekl, že jsem blázen a že mám radši ležet v posteli."
Prohrál v prvním kole, ale důležitější bylo, že vůbec hrál.
Turnaje v Asii určitě vynechá. Pokud to zdraví dovolí, pojede v prosinci alespoň do Štrasburku, kam jsou pozvaní nejlepší badmintonisté Evropy. "A mě letos pozvali vůbec poprvé," říká.
V té době by už měl mít za sebou celou chemoterapii. "Na začátku léčby jsem chvíli přemýšlel, jestli to mám vlastně celé podstoupit hned teď. Ale když jsem si pak uvědomil, že se to mohlo zhoršit těsně před olympiádou, tak jsem s přemýšlením přestal. Pořád platí, že to má být vrchol mé kariéry."
Doktoři mu říkají, že šance na uzdravení je téměř stoprocentní. Nádor nebyl velký, našel se včas a stopy po rakovině v těle nezůstaly. "I tak ale zatím nemůžu trénovat naplno," říká.
A protože nechce jen ležet a nic nedělat, pustí se do osvěty. Mluví s odborníky na reklamu, připravuje kampaň.
Jeho cíl je jasný: donutit mladé kluky, aby se občas prohlédli a s každou pochybností zašli k doktorovi. Jeho tam dovedla jedna velká náhoda. Jeden rozhovor na rozlučkovém večírku, na kterém se dost pilo...
Čtěte v magazínu DNES
Rozhovor s nejlepším českým badmintonistou Petrem Koukalem o záludné nemoci čtěte ve čtvrtek v Magazínu DNES.
