Protože Richardsová nastřílela do pražského koše 25 bodů, valnou většinu z nich, když to domácí právě potřebovali. Protože přidala i čtyři asistence a dva doskoky. Protože diktovala tempo hry.
Tempo, které 166 centimetrů vysoká hráčka zvolila, bylo ďábelsky... pomalé. Přejít na polovinu soupeře, pak se zastavit a po pár vteřinách znovu rozjet akci. Uvolnit se za clonou buď k trojkové střele, anebo k nájezdu. To byl recept, který ve středu večer na Pražanky platil.
Richardsová přitom nepatří k učiněným basketbalovým hvězdám. V WNBA si nikdy nezahrála, do australské reprezentace nakukuje hodně nesměle. A z velkých angažmá se dá mluvit jen o tom aktuální gorzówském.
Loni si tu zahrála Eurocup a pomáhala ke druhému místu v lize. Letos si posunula do nejkvalitnějšího z pohárů.
"Před pěti týdny nám USK ukázalo, jak se hraje euroligový basketbal. A my jsme tentokrát dokázali, že můžeme být konkurenceschopní, že na tuhle soutěž máme," radovala se Richardsová po zápase.
A poté, co diplomaticky vyjmenovala přednosti poraženého týmu a ocenila kvalitu zápasu, uzavřela svou minivýpověď: "Jsme na sebe hrdé. Musíme se připravit na sobotní ligový zápas proti Toruni. Ale teď večer rozhodně budeme slavit," smála se drobná blondýnka.
