"Jsem spíš realista, než abych si stavěl nějaké vzdušné zámky," řekl svěřenec kouče Patery před čtvrtečním odletem do zámoří. "Těším se, ještě jsem v Kanadě nebyl, je to sympatická země," poznamenal. V Ottawě otestuje formu na Frankofonních hrách a pak jej čeká vystoupení na mistrovství světa.
"Jsem klidný, nijak se nestresuju, do Edmontonu neodjíždím s pocitem, že se zbortí svět, když neuspěju," upozornil Štěpán Janáček. V letošní sezoně má přitom spoustu důvodů k optimismu, české maximum vylepšil na 575 centimetrů, skáče stabilně, vyhrává a v letošních redukovaných světových tabulkách se pohybuje kolem desátého místa.
"Na tabulky nedám, jsou to jenom kusy papíru. Spíš se po soupeřích dívám na závodech." V poslední době toho ale v mužských tyčkařských sektorech mnoho k vidění nebylo, žádný z favoritů neulétl třeba až k šestimetrové hranici. "Loňská olympijská sezona byla pořádně hektická, ti nejlepší si asi nestačili dostatečně odpočinout, nebo je zaplavila vlna přílišného uspokojení. Mohla by to být moje výhoda," dumal.
Čiší z něho důvěra ve vlastní schopnosti, přitom si uvědomuje svoje možnosti a respektuje sílu svých soků. "Kvalifikaci beru jako hlavní závod a když se zadaří, ještě jednu soutěž ukloužu," přemítá o účasti o vysněném finále. "Hlavně chci odevzdat maximum. Lidé vás sice budou posuzovat podle výsledku, ale pro budoucnost je mnohem důležitější, abych někde uvnitř ze svého výkonu cítil uspokojení," vysvětloval Štěpán Janáček.
Do Edmonotnu nejede jako vyplašený zajíc, zúčastnil se minulého mistrovství světa v Seville a olympijských her. "Atmosféru velkých závodů už dobře znám, navíc jsem zase o rok starší," upozornil. Už v Sydney sahal po finále, od boje o medaile ho nakonec dělila jediná příčka. "Na olympiádě mi kapička štěstí chyběla, možná se mi vrátí v budoucnosti."
