"Divoká karta mě vlastně nijak nepřekvapila, po pravdě jsem s ní počítal, když už jsem se štafetou běžel a dařilo se nám," podotkl Jiří Vojtík. Evropský pohár jej totiž zastihl ve skvělé formě, nejprve získal cenné body na stovce, kde si své osobní maximum si vylepšil o plných čtrnáct setin na kvalitních 10,44. Poté nahradil ve čtvrtkařské štafetě zraněného Zachovala a spolu se svými kolegy bezpečně zvítězil. "Jakmile se jedná o reprezentační start, strašlivě se hecnu," vysvětloval.
Kráčí ve šlépějích svého otce, který coby sprinter rovněž oblékl reprezentační dres. Tehdy však zůstal ve stínu evropských šampionů ve štafetě - Bohmana, Kynose, Kříže... "Od malička jsem na Olympu a první velké úspěchy přišly mezi dorostenci. Potom jsem se rok od roku zlepšoval, pokaždé ukrojil další krajíček...," vyprávěl Vojtík.
Hodně hlasitě dal o sobě vědět na loňském mistrovství světa juniorů v Chile, kde se na dvoustovce probil až do semifinále a mezi nejrychlejšími mladíky planety skončil dvanáctý. Na nedávném evropském šampionátu do třiadvaceti let se mu už tolik nedařilo. Do Amsterdamu odjížděl s finálovou vidinou, boj o medaile mu však unikl o dvanáct setin a v závodě na 4x400 metrů skončilo české kvarteto i s Vojtíkem sedmé. "Lepší průměr," hodnotil střízlivě své vystoupení.
Jeho doménou je dvoustovka, na mistrovství republiky se na jedinou setinu přiblížil hranici jednadvaceti vteřin a už si mocně brousí zuby na českou jedničku - Radka Zachovala. Nad individuálním startem v Edmontonu však jen mávl rukou. "Musím se soustředit na speciální čtvtkařský trénink, na přípravu už nemám moc času," tuší Jiří Vojtík, kterého na podzim čeká první ročník Vysoké školy chemické.
