Na jaře vlétl do koulařských sektorů jako meteor, jeho náčiní létalo daleko s obdivuhodnou pravidelností. Potom, jakoby se těleso z jiné planety rozprsklo v atmosféře. Stehlíkovy výkony nezřídka začínaly číslem 18 a jeho jméno zapadlo zpátky do šedavého průměru. "Na Poháru mistrů v Madridu jsem kouli odhodil přes prsty a zranění bylo na světě. Léčil jsem se, nedařilo se mi technicky a závodil jenom z povinnosti," popisoval krušné chvilky.
Třítýdenní soustředění v Nymburku mu pozvolna vracelo dobrou náladu a v současnosti už má z tréninkových výsledků zase dobrý pocit. Do Edmontonu odlétá v neděli a 4. srpna ráno vstoupí jako první český atlet na plochu stadionu Commonwealthu, aby bojoval o postup z kvalifikace. Na aklimatizaci mu zbyde pět dní.
"Nemyslím, že bych odjížděl pozdě, se změnou prostředí se vyrovnávám dobře. Prostě se vyspím a ráno budu v pohodě," usmál se svěřenec trenéra Brabce. "Kdybych do Edmontonu odjel příliš brzy, začal bych se nervovat a zbytečně brzy přemýšlel o závodu. Rozhodl jsem se, že se raději v poklidu připravím doma."
Na juniorském mistrovství světa v Sydney před pěti lety obsadil čtvrtou příčku, na dvou následujících evropských šampionátech do 23 let se vždy umístil v elitní desítce. "Je to fakt, vždycky jsem postoupil z kvalifikace, jenomže se jednalo spíš o 'žákovské' soutěže. Velké akce mně ale sedí, daří se mi využít závodního stresu a proměnit ho ve slušný výsledek. Burcuje mě to," podotkl.
Na letošním šampionátu se však poprvé utká se světovou seniorskou elitou. "Snažím se o tom moc nepřemýšlet. Přiletím do Kanady, omrknu stadion a pak se uvidí," nedělá si Petr Stehlík těžkou hlavu. Poslední klání absolvoval na sklonku června na mistrovství republiky v Jablonci, kde dosáhl výkonu 18,71 metru. A posledním vyvedeným počinem bylo vystoupení na Zlaté tretře (20,30), která se konala v květnu.
"Závody mi chyběly, ale na začátku sezony jsem také hodil dvacítku přímo z tréninku, takže mě jejich malý počet nijak neděsí," poznamenal čtyřiadvacetiletý vrhač, podle něhož bude v Edmontonu na postup do finále stačit 19,80. "Chci postoupit, ale jak daleko hodím, nedokážu odhadnout. Chtělo by to dvacet metrů," tuší.
Schází mu jeho spolubojovník Miroslav Menc, který uvízl v síti dopingových komisařů. "Je to nepříjemné. Bohužel, stalo se. Míra je můj kamarád, tehdy jsem mu volal, ale moc do řeči mu nebylo. Nechce se mi o tom mluvit," pravil.
Ať už Petr Stehlík dopadne jakkoliv, jeho sportovní eskapády skončí na mistrovství hned druhý soutěžní den, protože koulaři mají kvalifikaci i finále v sobotu. A pak se před ním rozestřou dlouhé okamžiky nicnedělání. "Zatím nevím, jak s volnem naložím, asi vezmu foťák a půjdu se podívat po okolí. Taky bude záležet na tom, jakou budu mít náladu..." ušklíbl se.
