Dvořák obědval se Zunou, Šebrle psal soupeři

Praha - Může si dát špičkový atlet v týdnu před závodem pivo? Má čas na zábavu nebo na domácí práce? Podívejte, jak vypadaly poslední dny vícebojařů Tomáše Dvořáka a Romana Šebrleho před prvním významným závodem sezony. Oba jsou od včerejška v estonském Tallinnu, kde je čeká prestižní sedmiboj. Šebrle bude usilovat o vítězství. Dvořák, zasažen protialergickou léčbou, se bude snažit předvést výkon, kterým by se kvalifikoval na březnový světový šampionát. Tam už má Šebrle místo jisté. „V Tallinnu jsou skvělí diváci. Fandí všem a někteří popíjejí, takže jsou ke konci trochu vláční,“ vypráví Šebrle. Jak vypadal jeho a Dvořákův týden?

Sobota 8. února
Dvořák: „Dopoledne jsem intenzivně trénoval sprinty a poprvé od loňského srpna jsem skočil do dálky. Do té doby jsem jenom piloval rozběhy. Nohy držely, můj bolavý kotník nenaříkal. Odpoledne jsem navštívil obchodní dům a zakoupil police na boty. Po obědě jsem je pak doma montoval. Pak jsem ještě sázel kytky do květináčů.“
Šebrle: „Měl jsem těžký trénink překážek. Běhal jsem na rychlost s tahačem. To je takové železo, které tahám za sebou, vypadá to jako malé sáňky. Posledních čtrnáct dní jsem naplno trénoval. Odpoledne už jsem toho měl dost.“

Neděle 9. února
Dvořák: „V posilovně jsem zvedl čtyři série se stokilovou činkou. Pak jsme šli na společný oběd s kamarádem Pavlem Zunou. Stejně jako já má dvojčata. Málem jsme tu pizzerii zbourali. Večer jsem doma montoval žaluzie na okna.“
Šebrle: „Měl jsem volno, chvilku jsem si hrál s pětiměsíčním synkem Štěpánem. Odpoledne jsme šli s manželkou na Dvě věže. Já jsem tu knížku četl už na gymplu.“

Pondělí 10. února
Dvořák: „Dopoledne jsem trénoval skok o tyči. Zase mám z tyče v hlavě zmatek...

Co si s sebou atleti vezou?

Tomáš Dvořák: Hodně oblečení na sebe. Předpokládám, že bude v Tallinnu zima jako v Rusku. Takže péřovku, pořádný kulich, teplé rukavice, a hlavně jégrovky.
Pak šest párů treter, maratonky stačí jedny, teplé boty na přechody. Ještě dresíček a kombinézu, uvidím, v čem se mi bude závodit líp. A ještě bláznivé tyče.

Roman Šebrle: Maratonky a šest párů treter. Sprinterské jsou bez patičky, překážkové s patičkou, aby bota víc držela na špičce. Dálkařské a výškařské mají větší hřeby, koulařské jsou bez hřebů. Šest triček na závody, dvě na nošení, osm párů ponožek, teplákovou soupravu, dvakrát elasťáky a kombinézu, spoustu slipů. A tyče.

Pak jsem byl na rehabilitaci, s dětmi ve městě a vybírat závěsy na okna.“
Šebrle: „Lehce jsem běhal rychlostní úseky. Odpoledne jsem si jel vybrat tričko a tretry na závody.“

Úterý 11. února
Dvořák: „Koupili jsme náhradu za manželčino ukradené vozidlo. Takový ten rodinný tank, ovšem bez hlavně. Na závodech na Julisce jsem běžel šedesátku za 7,17, překážky za 8,09 v rozběhu a 8,13 ve finále B. Nebylo to nic moc. Volal jsem paní doktorce a ona řekla, že je to těmi vakcínami a prášky proti alergii.“
Šebrle: „Závodil jsem. Šedesátka za 7,11, překážky za 8,07. Aposílal jsem si textovky s polským vícebojařem Chmarou. Já česky, on polsky. V půlce napsal, že nerozumí.“

Středa 12. února
Dvořák: „Zopakoval jsem si překážky a byl jsem si zaposilovat, měl jsem blátivé svaly. Večer jsem byl s bývalým desetibojařem Kamilem Damaškem na jednom pivu.“
Šebrle: „Šel jsem si do posilovny zpevnit břicho a záda. Úplně lehce jsem zvedl 135 kilo.“

Čtvrtek 13. února
Dvořák: „Soused Kamil mě vezl cestou do práce na letiště, letělo mi to v půl osmé a v jednu jsem byl v Tallinnu.“
Šebrle: „Ráno jsem jel pro vitaminy a pak pro tyče. V půl dvanácté přiletěl z Ostravy masér Petr Křížek, který se mnou pak v pět odpoledne odletěl do Tallinnu.“

Pátek 14. února
Dvořák: „Ráno chci co nejdéle spát. Půjdu se vehementně rozcvičit a pak si v posteli rýsovat nábytek do pracovny.
Šebrle: Rozcvičím se. Stadion je pár set metrů od hotelu. Jezdí tam auta, ale já nikdy žádné nestihl. Myslím, že zase půjdu pěšky. Večer si s trenérem a masérem dáme mariáš.“