Vypadá to, že by z toho člověk dostal ponorkovou nemoc, ale ono to tady strašně rychle utíká. Po tréninku bývám tak unaven, že se na chvíli podívám na televizi a hned spím.
V hotelovém pokoji mám dvě postele, můžu si vybrat. Vyspím se víc než doma, můžu vstávat, kdy chci. Jediný problém je, že mám v pokoji nepořádek. Už budu muset ta trika shrnout na hromadu a odnést do prádelny...
Minulou neděli jsem měl poprvé po příjezdu volno. Jeli jsme 180 kilometrů daleko od Potchefstroomu, kde trénujeme, rybařit. Tohle je můj velký koníček! Je tam jezero Valdame, sedmdesát kilometrů dlouhé. Nádhera.
Jsou tam skvělí lidé. Domluvili jsme se s nimi, aby nám otevřeli rezervaci, kam se jinak nesmí. Zblízka jsme koukali na zvířata. Ne na dravé šelmy. Ale procházely se tam různé druhy antilop, viděli jsme pakoně.
A rybaření? Perfektní! Za hodinu jsme chytili dvacet kaprů, půlka z nich vážila sedm kilo. Kapři jsou to stejní jako u nás. Šupináči, strašně čistí, je to krásná ryba. A k tomu jsme chytili tři sumce, velké tak metr dvacet. Ale všechny ryby jsme pustili, co bychom s nimi dělali? Na ten výlet jsme jeli vypůjčeným autem z univerzity, kde trénujeme.
Takové podmínky bych přál studentům u nás. Auta jsou k dispozici. Kdykoliv si je můžete půjčit a jet na výlet - platí se jenom za najeté kilometry.
Jižní Afrika je nádherná země plná velkých kontrastů. Je tu druhý největší kaňon na světě, poušť Kalahari, náhorní planiny, obrovský Kruger Park, který byl nedávno otevřen i z druhé strany hranic, v Zimbabwe. Je tu vidět bohatství farmářů, ale i obrovská chudoba lidí. To, v čem bydlí, nejsou ani chatrče. Jsou to věci z plechu, to se nedá popsat.
Doporučoval bych to tu jako dovolenou, ale lidé musí vědět, co si mohou dovolit. Jsou místa, kde život nemusí mít takovou hodnotu jako u nás. Ale já to tady mám moc rád. Šéf hotelu mě má v nadsázce za syna. Doufám, že ho k nám na oplátku dostanu. Máme co nabídnout.
