Atletický titán se může dočkat stejně slavné chvíle až za dva roky v Aténách. A pokud by triumfoval, vítězství v anketě o českého sportovce roku by měl nadosah. "Jenomže já spíš toužím získat zlato z olympiády a z mistrovství světa," upozornil. "Nicméně by mi určitě nevadilo, kdybych tuhle anketu jednou vyhrál. Byl bych šťastný."
Romana Šebrleho ale v posledních týdnech zaměstnávaly jiné věci než úvahy o anketách. Dokončil dlouhý vyčerpávající přípravný cyklus a místo, aby se v klidu oddal připlouvajícímu vánočnímu běsnění, plnil spoustu dalších povinností. Třeba čelil zvídavým dotazům v ničivém televizním Kotli.
"Byl jsem pěkně nervózní," přiznal světový rekordman v desetiboji, který si však kontakt s břitvovitě ostrou moderátorkou Jílkovou náramně užíval. "Měl jsem jen strach, že se najde někdo, kdo začne šťourat, i když jsem předpokládal, že není v čem. Snad jen kdyby chtěli zase jitřit moje vztahy s Tomášem..."připomněl svého bývalého tréninkového partnera Dvořáka.
Ukázal se však pravý opak. "Lidé byli výborní a hodinka utekla jako nic," pochvaloval si Šebrle. Přitom se podle svých slov nijak nepřipravoval a jenom požádal o pár rad oštěpaře Jana Železného, jenž si stejnou zkušeností už prošel.
Kvůli tréninkovým povinnostem unikl i ministryni Petře Buzkové, která na sklonku roku ocenila úspěšné české sportovce. Ještě den předtím se jí však stihl omluvit při charitativní akci v Dětském domově v Klánovicích. "Každé pocty si vážím, ale taková věc mi přijde důležitější," poznamenal Šebrle.
Vánočním myšlenkám však přece jen stihl propadnout. 'Protrpěl' si nákupy a naplánoval, co všechno musí na Štědrý den zvládnout: hokej s kamarády, dodržení tradičních zvyků, spořádání kapra s bramborovým salátem, vyzpěvování koled v rodinném kruhu v Rychnově nad Kněžnou, půlnoční mši a potom možná ještě do hospůdky.
