Trojnásobný mistr světa pozvolna dostává tělo do obrátek, věnuje se doplňkovým sportům, zacvičí si. "Už čtyři týdny můžu dělat cokoliv a všechno funguje," lebedí si s úsměvem.
Na druhou stranu připomíná, že to nic neznamená. Při házení oštěpem vzniká spousta jednostranných zatížení, z nichž v minulosti pramenily Železného problémy. "A letos jsem házet nemohl, přitom mi tělo dovolilo posilovat, běhat a dělat další věci," připomene prokletou sezonu, která vyvrcholila nepovedeným mistrovstvím Evropy.
Přinesla však i své klady, tak klidný závěr roku Jan Železný dlouho nepamatuje. "Měl jsem čas na sebe a na ostatní, což je dobře." Po svém olympijském vítězství či zisku titulu světového šampiona byl na roztrhání, ale teď tuší, že ho například vyhlašování nejrůznějších anket mine. "Určitě. A o hodně," ušklíbne se čtyřnásobný nejlepší sportovec České republiky a s úsměvnou ironií dodá: To je blbý..."
Má jasný plán, v první polovině ledna uteče do svého tradičního útočiště v Jihoafrické republice a začne znovu dřít. "Afrika je pro mě záchrana, doma už bych se na přípravu nedokázal soustředit." A zjistí, jestli mu tělesná schránka dovolí splnit si svou vizi - olympijské hry v Aténách v roce 2004. "To je můj směr," říká pevně Železný.
"Dva roky jsou dlouhá doba, třeba se tam vůbec nedostanu nebo pojedu jako pozvaný. Nebo si zaplatím zájezd," přemítá trojnásobný olympijský vítěz, který má ještě stříbro ze Soulu. Kvůli olympiádě by příští rok oželel i mistrovství světa v Paříži. Připouští, že variant je mnoho, ale nevyloučil ani možnost, že by při dobré výkonnosti zariskoval, vynechal některé závody a schoval si energii až na rok 2004.
Vrcholná akce však pro něj po všech úspěších pořád představuje výzvu. "Medaile jsou pro mě vždycky medaile, i když na ně nečumím a mám je zavřené někdy ve skříni. Velký závod se nedá brát jako mítink Grand Prix a Golden League, za který dostanete jenom peníze," podotkne šestatřicetiletá legenda.
I na světovém šampionátu se rozdávají finanční odměny, za zlato inkasovali závodníci před dvěma lety šedesát tisíc dolarů. Jan Železný upozorňuje, že peníze jsou vždycky motivace. A že atletika nepatří ke sportům, v nichž z koláče odpadne spousta tučných drobků pro stovky žadatelů. Pořádného sousta se dočká jen absolutní elita. "Hodně lidí si myslí, že sport je obrovský byznys pro všechny, a přitom se jedná jen o pár vyvolených. Já jsem se mezi ně pronikl a peníze mi nesmrdí."
Míní, že když je člověk nejlepší na světě, tak šedesát tisíc dolarů neznamená nijak extrémně velikou částku a v menších českých obzorech ji nelze přepočítávat jen na koruny. Protože špičkovým borcům, kteří potřebují kvalitní podmínky na přípravu, vystačí sotva na jediný rok. "Pokud taková možnost existuje, ať dávají klidně dvěstě tisíc. Pro mě je první věc medaile, a když navíc dostanu peníze, tak jsem rád," kývne hlavou Železný.
