Po operaci mu z nohy zmizelo sedm kilogramů svalů. Při prvním závodě měl respekt i z dvoumetrové výšky. "Začínal jsem vlastně znova." Cestu do světové špičky zvládl v rekordním čase. Kvalifikoval se na halové mistrovství Evropy, brzy se podívá i na evropský šampionát do Mnichova. Kde nastal zlom?
"Pomohli mi lékaři, rodina a Dukla. Ti jediní mi věřili. A pak taky Sváťa Ton..." zmíní brněnského výškaře, který před rokem přestoupil do Dukly.
Z rivalů jsou přátelé
Janků a Ton vytvořili zvláštní dvojku. Dva rivalové v jednom klubu, osud už je několikrát poštval proti sobě. Naposledy před dvěma lety, kdy se Tonův trenér Ctibor Nezdařil zasadil o to, aby Janků neodjel na olympiádu do Sydney.
Zpochybnil jeho kvalifikační skok na mítinku v Bílině. Ověřování potvrdilo, že na stojanech bylo zhruba o deset centimetrů míň, než mělo. Místo cesty na olympiádu Janků čelil podezření, že je podvodník.
"Bral jsem to jako útok jeho trenéra. Měl na něj právo. Už to ale neřeším. Se Sváťou jsme měli dobré vztahy. Jeho příchod do Dukly byl můj nápad. Přesvědčil jsem ho, že v Brně nemá šanci."
Jak funguje jejich spolupráce? "Navzájem se hecujeme. Vždycky jsem byl zvyklý, že jsem v týmu tahoun, teď mám konečně vyrovnaného soupeře," pochvaluje si Janků. Hrubou přípravu absolvovali společně pod vedením otce Janků.
Techniku skoku, kterou vyučuje trenér Jaroslav Kovář, trénují zvlášť. "Máme oba úplně jiný styl. Skáčeme po jednom, abychom od sebe neodkoukali chyby." Zatím je Ton v jeho stínu, na evropský šampionát se ještě nekvalifikoval.
"Má nějaké technické problémy, ale věřím, že do Mnichova odjedeme ve třech." Janků myslí i na bratra Jana, výškaře Jablonce. Oba jsou úplně jiní. Nejen v účesu.
Bratrovi raději neradí
O tři roky starší Jan s vlasy na záda na velký úspěch čeká, téměř holohlavý Tomáš jej na velkých akcích většinou poráží. "Má horší zázemí. V Jablonci se připravuje s manželkou, také výškařkou. Já jsem svobodný, atletice můžu věnovat víc času. Rád bych bráchu viděl taky na Dukle, ale asi to nevyjde."
Občas za ním a otcem přijede bratr do Prahy, o skoku si povídají. "Ale radit mu nesmím. Nenechá si do toho kecat," směje se. "Máme jinou techniku. Brácha je švihový typ, jen tak brnkne o kotníček, já jsem silový, rád se do toho při skoku opřu."
Málem si hledal zaměstnání v jiném oboru, je inženýrem, vystudoval hospodářskou fakultu univerzity v Liberci. Poté, co mu lékaři vyměnili vaz v odrazovém koleni, málokdo čekal, že se vrátí. "Už jsem přemýšlel, co budu dělat jiného. Jak odjedu do Ameriky podnikat..."
Zachránil ho dárce - do nohy mu voperovali část vazu sportovce, který zahynul při autonehodě. "Váhal jsem jenom chvíli, jestli mám morální právo něco takového přijmout. Podle genetického kódu je ten vaz už můj. Přesto mi ten sportovec hodně pomohl," děkuje Janků.
I proto může mít neskromný cíl. "Na evropském šampionátu chci vyhrát! Jinak by nemělo cenu tam jezdit."
 Tomáš Janků z Dukly Praha na atletickém mistrovství České republiky v Plzni vyhrál soutěž ve skoku do výšky výkonem 224 centimetrů. |
 Tomáš Janků sleduje monitor během on-line rozhovoru v iDNES |
 V Redakci iDNES si čte Tomáš Janků otázky při on-line rozhovoru |
 Tomáš Janků si v kvalifikaci takto poradil s 226 cm. |
