Stejně jako loni se mu daleký hod povedl hned v úvodu sezony. A v Uherském Hradišti se nejednalo o žádný úlet, jeho nejkratší pokus měřil 77,40. "Člověk je po zimě na závodění natěšený, chuť je větší, adrenalin stoupá, jste uvolněný," vysvětloval devětadvacetiletý atlet. "Až ale přijdou dobře obsazené mítinky, kde se setkám s kvalitními soupeři, začne dělat paseku hlava," usmál se Maška.
Zimní přípravu tradičně absolvoval v Jablonci, nepotřebuje jezdit nikam za teplem, domácí podmínky mu vyhovují. Situaci mu ale trochu komplikovala podzimní operace achillovky. "Nemůžu ještě dělat všechno, co bych chtěl, ale při házení mě to nijak neomezuje," podotkl český rekordman (81,28).
Maška dosáhl životního uspěchu na olympijských hrách v Sydney před dvěma lety, kde se probil až do užšího finále a mezi elitou skončil osmý. Na loňském mistrovství světa v Edmontonu ho však potkal výbuch v kvalifikaci. "Uspokojil jsem se a pak jsem tvrdě dopadl na zem," vzpomínal svěřenec trenéra Matouška.
Nepovedené představení na velké akci ho nabudilo a letos by si chtěl spravit apetit, nejlépe na ME v Mnichově. "Takový závod je vždycky loterie, budu spokojený, když předvedu dobrý hod. A jestli pak bude stačit na finále, už je věc jiná. Hlavně, abych si neudělal ostudu jako v Kanadě," přeje si Vladimír Maška.
