Zdá se, že jste po halovém evropském šampionátu ve Vídni odpočíval opravdu s vervou...
V Mladé Boleslavi jsem si zahrál hokej, byl jsem na horách v Harrachově, zalyžoval jsem si, zhlédl mistrovství světa v letech na lyžích, s klukama z tyčkařské skupiny Bolka Patery jsem si zaskákal na můstku...
Bylo to hodně divoké?
Zažili jsme leccos, třeba Adam Ptáček skočil asi metr a půl, když spadnul z bubnu, což jsem ještě neviděl. Pavel Havlíček si zase málem zlomil krk, ale jinak se mu dařilo nevíc. Já jsem se rozjížděl hodně opatrně, přestože nic strašněho nehrozilo, kdyžtak upadnete a sloužete po zadku dolů. Vždycky jsem si říkal, příště se odrazím, jenomže... A Bolek Patera na lyžích skáče, místní mu vzkázali, že se koná mistrovství světa veteránů, aby přišel. Především jsem si ale perfektně odpočinul a na trénink jsem byl nažhavený.
Kdy jste opět začal s přípravou?
Minulé pondělí a už jsem unavený. Zítra navíc odlétáme s celou skupinou Dalibora Kupky do Jižní Afriky, docela se těším, ale na druhou stranu vůbec, protože nás čeká největší makačka. Tři čtyři týdny budeme nabírat objemy, zaměříme se především na delší běžecké úseky, což bude v tamním vysokohorském prostředí pořádně bolet. Potom pojedeme na soustředění do maďarského Debrecínu, kde už bychom se s Honzou Poděbradským chtěli věnovat technickým disciplínám, hlavně tyčce, pojede s námi totiž i trenér Pavel Beran.
Už jste si rozmyslel, jak poskládáte svůj program na letní sezonu?
Zatím nemám jasno, jistá je jediná věc, že vrcholem bude mistrovství Evropy v Mnichově. Chtěl bych absolvovat ještě dva další desetiboje, ale asi vynechám zářijový mítink v Talence, protože v té době očekáváme narození potomka.
Pak už se z velkých závodů nabízí jen Ratingen a čtrnáct dní předtím Götzis, kde jste loni překonal světový rekord.
Nevím, jestli budu už v Götzisu v optimální formě, protože mi příprava letos končí později. Lepší situace by měla nastat na mítinku v Ratingenu, na který se chystá hodně desetibojařů, co jsem se tak bavil s Noolem a Magnússonem.
Před tolik úspěšným vídeňským mistrovstvím jste se netajil záměrem zaútočit na světový rekord. Budete v podobných prohlášeních pokračovat?
Teď nemůžu říct, protože nevím, jestli budu mít odpovídající formu a jestli budu zdravý. Před Vídní to bylo jiné, cítil jsem se dobře a navíc mi přijde, že k halovému světovému rekordu vede schůdnější cesta než k venkovnímu. I když, pokazíte jednu ze sedmi disciplín a máte smůlu.
Ale vylepšit vlastní světové desetibojařské maximum je určitě lákavé.
Jistě, jenomže se musí sejít ideální forma i podmínky a nesmíte dělat chyby. A teď opravdu nechci nic předpovídat, jelikož nevím, jak na tom za pár měsíců budu a jak se povede příprava.
