Stejně skočil pouze při nevydařeném domácím šampionátu, kde podlehl Martinu Kyselovi. Český mistr ve Vídni dopadl ještě hůř - spolu s dalšími třemi závodníky nezdolal ani svoji základní výšku.
Na velkých akcích se mu zkrátka nedaří, ve finále dosud startoval jen jednou, před rokem na halovém mistrovství světa v Lisabonu se však skákalo rovnou o medaile. "Nebýt Světové univerziády, tak jsem nikdy nic nedokázal. Škoda, tady byla šance," byl smutný dvojnásobný stříbrný medailista z vysokoškolských soutěží.
Před kvalifikací patřil dokonce do okruhu favoritů; v sezoně dvakrát zdolal 570 cm a ve startovním poli se dělil o šesté místo v evropských tabulkách. "To se dalo skočit i dnes, forma byla. Prostě jsem nezvládl ani jeden skok," litoval zkaženého závodu.
Na vině podle něj nebyla skutečnost, že soutěž byla vzhledem k počtu startujících rozvleklá a mezi skoky měl dlouhé pauzy. "To není poprvé a mně to naopak sedí. Já se dokážu připravit na jednotlivé pokusy," vyčítal si bývalý desetibojař.
Jádro problému vidí jinde a naznačil jej hned svými prvními slovy při vstupu do mixzóny. "To už je na psychologa," utrousil se slzami v očích.
