"Už ve čtvrtek při tréninku v hale jsem cítila, že mi to skáče. Dokonce jsem si dělala legraci a říkala trenérovi, že se oteplilo a já se konečně probouzím," smála se šťastná atletka, svěřenkyně Vladimíra Kučery a závodnice Spartaku Praha 4. Do Německa pak odjela dobře naladěná, odhodlána skočit sto osmdesát sedm. "Na nějaké limity jsem ani nepomýšlela. Prostě jsem chtěla dobře zaskákat," vracela se k předzávodním myšlenkám Laláková.
Když to pak ale přišlo a po hladkém průchodu přes všechny postupné výšky se atletka dostala ke sto devadesáti, připomněla jí limit další česká výškařka Inge Janků. "Přišla za mnou a řekla mi, že mě do Vídně pošlou i se sto devadesáti. Mě ale nešlo o limity, to jsem si uvědomila až když závod skončil," prozradila příjemně překvapená Laláková. "Zkoušela jsem i sto devadesát šest a nebylo to vůbec špatné, ale už jsem neměla s kým soutěžit. Předtím mě dost nahecovala Němka, která devadesát čtyři neskočila. Říkala jsem si - přece ji nenecháš vyhrát, a kousla jsem se," přišla možná na recept na obrovské psychické napětí výškařka.
Rekordní výšku - 194 centimetrů, zdolala Laláková druhým pokusem. "To je dost neobvyklé, já vždycky sázela na první pokusy. Ale snad se to zlomilo a půjde to i jinak," usmívala se závodnice, která letos absolvovala dvoje veřejné závody a výškařskou soutěž v Pardubicích. Až v Siegenu začala ale skákat tak, jak by měla. Snad k tomu přispěla i téměř ideální atmosféra mítinku. "Nemám moc ráda haly, ale tady to bylo jiné. Ke každému skoku jsme si mohli pouštět vybranou písničku, bylo to hodně uvolněné," libovala si Laláková, která 194 centimetrů přešla za zvuků hudby Destiny's Child.
Díky skvělému výkonu se výškařka zapsala na třetí místo rekordních českých tabulek (1. Hlavoňová 200, 2. Kašpárková 195) a otevřela si dveře do velké atletiky. Po juniorských mistrovstvích světa (1998 Annecy - kvalif., 2000 Santiago de Chile - 9.) a Evropy (1999 Riga - 7.) si Laláková vybojovala účast na halovém vídeňském šampionátu dospělých. "Rozhodně jsme to neplánovali. Spíš jsme se zaměřili na venkovní mistrovství Evropy. Tam by mi stačilo splnit limit IAAF sto devadesát centimetrů, protože jsem v kategorii do třiadvaceti let. Takhle ale budeme s trenérem muset všechno přehodnotit a uzpůsobit plán na příští dny," uvedla Laláková, která zítra startuje na tradičním výškařském mítinku v Čejkovicích a o víkendu na halovém mistrovství republiky.
Po zlepšení na 188 centimetrů v roce 1999 přišla pro Lalákovou o rok později stagnace. Teprve loni se dokázala zlepšit, právě na 189 centimetrů. "Před dvěma lety jsem zkoušela trénovat s panem Janků, ale on si zakládá zejména na stylu a to mi moc nesedělo. Když jsem po juniorském mistrovství v Chile přešla k Vláďovi Kučerovi, nikdo moc nevěřil, že by mi jako běžecký trenér mohl pomoct. Ale opak je pravdou a právě jemu jsem nejvíc vděčná za to, jak mě zvedl po psychické stránce. Vždycky mě dokázal podpořit, nikdy na mě nekřičel a když už jsem několikrát chtěla se vším skončit, vysvětlil mi, že by to byla hloupost," nešetřila slovy chvály a vděku dvacetiletá Laláková.
