Vrcholem uplynulé atletické sezony se pro Tomáše Dvořáka stalo mistrovství světa v kanadském Edmontonu. Zvítězil a přesvědčil všechny i sám sebe, že je velký bojovník a že se jen tak nevzdá. "Po nepříliš vydařené olympiádě, jsem vlastně začínal znovu. A povedlo se mi vrátit se. Letošní mistrovský titul mi udělal největší radost. Nebyl totiž jen o velké dřině a trénování, ale hlavně o čekání. Ale já jsem trpělivý a vydržel jsem," přiznával desetibojař útrapy, jakými musel od bolestivého olympijského závodu projít.
Ani Tomáš Dvořák ale není žádný kouzelník. Ví, že ani ta nejpevnější víra a nejtvrdší dřina by jej k úspěchu nedovlekla. Během let sportování a závodění nahromadil zkušenosti a utřídil si priority. "Člověk si hlavně musí uvědomit, že nic není nepřekonatelné a že důležité je neztratit dobrou náladu a vyvarovat se nesmyslného počínání. Moc dobře vím, jak to pak dopadá," narážel světový desetibojařský šampion na předolympijské martyrium.
Kromě další velké medaile do Dvořákovy sbírky přibyla i jedna menší aférka. To když se média, až příliš detailně, zabývala odchodem jeho kolegy Romana Šebrleho z tréninkové skupiny Zdeňka Váni. Když se však mediální smršť zklidnila, šel Dvořákův život dál. "Pro mě se toho moc nezměnilo. Dál trénuju s Tomášem Komendou a teď nově i s ostravským Pavlem Havlíčkem, pořád mám stejného trenéra, který pořád stejně brblá. Zabývám se tím, co je pro mě důležité a nestarám se o to, co se šustne na stadionu," reaguje atlet na stále ještě nepříjemné téma.
"Ale jsem si vědom, že jsme si to s Romanem zavinili sami. A přitom nás náš manažer varoval. Že bychom si ale teď, když spolu netrénujeme byli vzácnější nebo se bavili víc než dřív, to ne. Každý máme své starosti. A mě nezajímají jeho a jeho nezajímají ty mé," uzavřel snad už navždy ošemetnou otázku Dvořák.
Před blížícími se svátky má Tomáš Dvořák poměrně jasno, jak budou vypadat. Žádné volno a polehávání u televize s mísou cukroví ale desetibojaře nečeká. Volno má až v úterý po Štědrém dni a pak snad koncem týdne. "To už bude všechno zavřené, takže se nanejvýš půjdu proběhnout někam do přírody. Volný den mám také na Nový rok, přepínat se nebudu, ale novoroční klus v lese si neodpustím. Já prostě nejsem na to sedět u pohádek a cpát se. A holky? Ty se stejně radši dívají samy," smál se desetibojař.
Svým "holkám" se ale Dvořák věnovat bude. "Vždyť ony jsou už čtyři a půl roku moje největší radost." Nejen kvůli dětem dodržují u Dvořáků vánoční tradice, pečou cukroví a pochutnávají si na kapříkovi. "Pak ale taky tradičně obcházíme kopce v okolí Prahy a sáňkujeme. Ani letos nic nevynecháme a už se moc těším," rozplýval se desetibojař.
A předsevzetí a plány do nového roku? I v tom má Tomáš Dvořák jasno: "Hlavně přežít ve zdraví. Koneckonců roku 2002 bude sudý a s těmi já nemám dobré zkušenosti. Pokud to ale vyjde po zdravotní stránce, moc bych chtěl přivézt medaili z mistrovství Evropy a přidat nějaké ty body k osobnímu rekordu."
I další zapeklitou otázku má už atlet vyřešenou. Když přijde napřetřes konec kariéry, neodpovídá zaobalenými frázemi a neurčitými souvětími. "Třicet šest let je pro mě krajní mez. Ale nechci z atletiky odcházet kvůli horším výkonům, odejdu až mi přestane sport dávat to, co mi dává teď. Až nebudu mít chuť do tréninku, až budu chodit na stadion otrávený. Tehdy skončím," rozhodně prohlásil Tomáš Dvořák.
