Po neúspěšné olympiádě, kdy desetibojaře zradilo zdraví, vynechal halu a rozhodl se naskočit rovnou do hlavní sezony. "Spletl jsem se. Myslel jsem si, že to dokážu jen tak. Ale bez halové sezony to asi nepůjde. Když se srovnávám s Romanem Šebrlem, který halu absolvoval, je to dost velký rozdíl. Je jednodušší formu mít, ztratit ji a znovu nabrat, ale já jsem úplně na začátku, zatím ji jen hledám."
Pro Tomáše Dvořáka nejsou pocity zmaru ani beznaděje ničím novým, jeden velký rozdíl tu však přece jen je: "Znával jsem to, ale to jsem byl mladý, obrněný. Je to dávno a člověk to přijímal jinak. Někam jsem směřoval. Teď nevím..."
Od Sydney začínal Dvořák od nuly. Myslel, že to může pomoct... "Ale už jsem na to asi starej," s vážným úsměvem a pohledem upřeným do neznáma uvažoval desetibojař. "Do rozjetého vlaku se naskakuje jednoduše, ale mně dlouho trvalo, než jsem ho vůbec roztlačil. A teď nějak nemůže nabrat rychlost. Je to takový motoráček, ještě by to chtělo jednu lokomotivu."
Na Julisce se Dvořák utkal s tréninkovým partnerem Romanem Šebrlem na krátkých překážkách. A prohrál. Pošesté. "Trénoval jsem pořád sám. Odnaučil jsem se běhat s někým. Dokonce to zašlo tak daleko, že jsem schopen běžet závod lépe sám, než s někým. Tak třeba ty překážky - zapne mi to tak až nad druhou překážkou. Ale to nutkání dohnat soupeře, přišlo až asi nad sedmou. Pak už jsem byl rád, že jsem do cíle došel. Chybí mi srovnání během tréninku," dumal Dvořák, který je pevně rozhodnut, že teď už bude jenom závodit.
"Chci se do toho dostat. Ve středu půjdu závodit na Olymp, mimo soutěž bych chtěl běžet na národní lize v Plzni, o víkendu. A příští úterý počítám se startem na Praze Academice," prozradil atlet, který je přesvědčen, že v tréninku rozhodně manko nemá, alespoň ne kvantitativní. "Chybí mi superkvalitní trénink. Je to takové jalové."
Jestliže se ale na své výkony v běžeckých disciplínách dívá Dvořák kriticky, o technických radši ani nemluví: "Je to peklo. Netrefuju se, stále přecházím bolest, podvědomě se chráním. Neúspěšná olympiáda mě dost poznamenala. Hluboko v sobě to pořád mám, bude to trvat, než se dostanu tam, kde jsem byl loni na jaře."
Celou zimní přípravu se navíc Dvořák musel obejít bez svého vrhačského trenéra Brabce. Ten se vrátil až minulou sobotu: "Měli jsme dva tréninky a jemu bylo do breku. Já ale nejsem schopný s tím něco udělat. Je to ve mně a bude trvat dlouho než se z toho dostanu."
Tomáš Dvořák si dává ještě deset dní. Deset dní na rozhodnutí, zda na vrcholný desetiboj v Götzisu pojede nebo ne. "Pak už je jenom jediný závod, který by připadal v úvahu - v Ratingenu. Je tu sice ještě možnost jet do Olomouce, ale to se mi nechce. Dát jim tam 1500 bodů je strašné a jít desetiboj sám je taky strašné," děsil se vícebojař, který si vymyslel vlastní test pravděpodobného výkonu v desetiboji.
"Prostě seberu všechny letošní výkony, nasázím je do tabulky, vynásobím desetibojařským koeficientem a dostanu přibližný výsledek. Pokud dojdu k číslu menšímu než 8600 bodů, do Götzisu nejedu," je rozhodnut Dvořák. "Nechci výkon jako na olympiádě, to už ani nemotivuje."
Nejzazší termín, kdy začít závodit, vidí atlet právě v Ratingenu. Pokud odepíše Götzis, je Ratingen poslední možností před mistrovstvím světa v Edmontonu. "Pak bych měl týden na odpočinek a šest týdnů na přípravu. To je tak akorát. Mistrovství světa se nedá jít z fleku," řekl Dvořák, který se teď cítí zhruba na 8300 bodů: "To je asi na osmé místo v Götzisu a to by mě nebavilo."
