"Před závodem jsem měl žaludeční problémy a prvních šedesát metrů jsme běželi proti větru," vyprávěl Zachoval. "Nebyl to můj běh. Šel jsem na sílu, chyběl švih." Dvaadvacetiletému talentu, dosud spíš amatérovi než atletickému profesionálovi, se v Africe výrazně rozšířil obzor. Ještě před necelými dvěma týdny s respektem pokukoval po sprinterech tmavé pleti.
"Viděl jsem černochy a všiml jsem si té síly, švihu, kotníků. Je lepší na to nemyslet. Zakleknout do bloku, dívat se na svou dráhu a myslet si, že to třeba vyjde." Ve třech závodech na dvousetmetrové trati Zachoval ani jednou neprohrál. Běhal nejrychleji v životě. "Je to jakýsi zázrak. Asi to ve mně je." Najednou má plány, o nichž ještě nikdy ani nesnil. "Na mistrovství světa bych rád do finále. Jenže nevím, jestli to vydrží." Možná že za pár měsíců euforie opadne. Ale i na to jsou Zachoval a lidé kolem něj připraveni.
"Jsme na zemi," říká Dalibor Kupka, kouč, který Zachovala od loňska trénuje. "Radek měl smůlu na vítr, ale aspoň laťka nebude tak vysoko." Zachovala teď čeká další práce. Má tři týdny, aby zaběhl limit pro halové mistrovství světa. "To je můj nejbližší cíl. Chci předvést, že jsem v Africe nelétal jen kvůli větru." Stačilo několik dní a z průměrného sprintera je atletický hit, o nějž je zájem na halových mítincích v Evropě.
V pátek by měl závodit v Chemnitzu a příští pondělí ve Vídni. Je v pozici, kdy si může dovolit diktovat podmínky. V hale je velmi důležitá dráha, v níž sprinter běží. Čím blíž bariéře, tím líp. "Jestli nebudeme mít na papíře, že Radek dostane první nebo druhou dráhu, nemá cenu, aby tam vůbec jezdil," řekl Kupka.
4. února 2001 22:08
