Hodnocení je asi poměrně jednoduché...
Hezky se na to koukalo, jsem spokojen, velespokojen. Věřil jsem, že to takhle může dopadnout, ale radši jsem byl opatrnější. Věřil jsem až v deset finále, nakonec to dopadlo a medaile jsou skvělé.
A šampioni Hejnová a Veselý zvládli situaci psychicky bravurně.
Už loni na to měli. Víťa se ukázal být silný, i když Pitkamäki tlačil. Já měl strach spíš z Tarabina.
Líbilo se vám, jak navíc oba odvážně před šampionátem pronesli, že chtějí vyhrát?
Líbilo a doufám, že se to takhle bude učit víc atletů. Oba předváděli celou sezonu neskutečné věci, věřili si, a tak to má vypadat.
Kdo vás nejvíc překvapil?
Příjemně půlkařka Lenka Masná. V postup do semifinále jsem věřil, ale finále už je superúspěch. Je to pro ni zkušenost jako blázen.
Českým atletům se často stávalo, že na vrcholu sezony nebyli schopni předvést nejlepší výkony. V Rusku ale spousta z nich předvedla nejlepší letošní výkony nebo zlepšila osobní rekordy. Jak to?
Tohle je výsledek generační obměny. Nějaké pátky se učili, dělali postupné kroky. Udělat pěkný výkon v sezoně je snazší než během šampionátu. Někdo se k tomu musí dostat, někdo se šampionem narodí, někdo se to naučí.
Jsou pro vás výsledky z Moskvy velkým příslibem pro příští rok, jehož vrcholem je mistrovství Evropy v Curychu?
Na rozdíl od světového šampionátu má spousta atletů na mistrovství Evropy větší šanci se tam dostat i prosadit. Otrkají se, a pak se i na světě budou chovat jinak. Za rok, za dva to může být ještě lepší.
