Mezi paralympiky dominuje. V neděli však stane na startu sheffieldské Grand Prix zdravých atletů, poběží 400 metrů proti olympijskému vítězi Jeremy Warinerovi.
Dvacetiletý chlapík, přezdívaný "nejrychlejší beznohý muž světa", změří síly s absolutním králem čtvrtkařů. K takovému souboji na mezinárodní scéně nikdy nedošlo.
Bude to průlom v historii sportu. "A jedna z největších výzev mého života," dodává Pistorius.
Ve městě oceli nastoupí na protézách z karbonových vláken, které připomínají ohnuté lyže a jsou zakončeny podrážkou jako tretry.
Je pravděpodobné, že Warinera zastíní. Už tím, že zaklekne do bloků.
Těžko ho však porazí. Američan umí čtvrtku za 43,62, zatímco Pistoriův osobní rekord je 46,34. Počítá s tím, že doběhne daleko za Warinerem i zbytkem elitního pole. "Nevadí. Mým cílem je osobní rekord," říká.
"Když se dostanu pod 46 vteřin, k času 45,95, budu přešťastný," říká Pistorius. Přesně takový je limit pro mistrovství světa zdravých v Ósace.
Tam Jihoafričan míří. Do Ósaky i na olympiádu v Pekingu.
Splněný limit mu však nemusí stačit. Mezinárodní atletická federace IAAF dosud neví, zda mu starty na vrcholných šampionátech povolí. Pravidla zakazují použití "jakékoliv technické pomůcky, díky které získá atlet výhodu vůči ostatním soupeřům".
Jsou takovou výhodou pružiny jeho protéz? Odborníci IAAF nyní za pomoci kamer s vysokým rozlišením prozkoumají Pistoriusovy starty v pátečním B-běhu na římské Zlaté lize i při sheffieldském mítinku. Pak rozhodnou.
"Jen ať si mě přezkoušejí. Pokud zjistí, že nějakou výhodu mám, přestanu běhat. Nechci, aby o mně říkali, že nezávodím fér," tvrdí Pistorius. "Osobně se však domnívám, že nevýhody převažují. Nemám kotníky. Mým tělem proudí méně krve. Nemám lýtka. Svaly musím zatěžovat mnohem víc."
Narodil se s vrozeným defektem nohou, bez lýtkových kostí. V 11 měsících mu obě dolní končetiny pod koleny amputovali. Zkoušel bez nohou vodní pólo, s protézami hrál ragby, než skončil u atletiky.
Je světovým rekordmanem handicapovaných na 100, 200 a 400 metrů. Při poslední paralympiádě v Aténách vyhrál dvoustovku i poté, co na trati upadl. "Na paralympijských soutěžích jsem porážel soupeře o deset či více metrů. Je logické, že se chci pohnout dál."
V Jižní Africe běhá proti zdravým na národní úrovni již tři roky, letos finišoval na jihoafrickém mistrovství druhý – v čase lepším než letošní vítěz českého šampionátu Rudolf Götz.
V Sheffieldu se ovšem ocitne ve zcela jiné společnosti. "Ale nestojím o soucit ani o privilegia," žádá. "Patřím do některé z okrajových drah. Tam, kam vždy nasazují běžce s nejslabšími osobními rekordy ze startujících."
