Na original flat track, jak se v Česku tahle disciplína jmenuje, závodníci nepotřebují plochodrážní speciály. Vystačí si s obyčejnými motorkami bez extra úprav. Po oválu krouží poválečné prskolety i americké harleye, motokrosová žihadla, ale třeba taky jeden stroj vlastní výroby.
„Jde o nejlevnější motoristický sport v Česku. Jedna sada pneumatik mi stačí na celou sezonu. A takovou motorku,“ ukázal jezdec Roman Janošťák na své stroje Honda a KTM, „koupíte za 50 tisíc. Když je v dobrém stavu motor, vydrží vám rok dva bez generálky.“
I Pavol Pučko, který v letošním mistrovství republiky skončil jako nejlepší z Čechů na 3. místě, tvrdí: „Já dřív jezdil i plochou, ale finančně je neúnosná. Nedá se dělat jako hobby, nýbrž pouze jako profi. A to si může dovolit jen pár jedinců v republice. Zato na flat track si přes týden vydělám v práci jako doručovatel, poštu vozím i na Staromák, a o víkendech se můžu bavit.“
Pozor, Rohatej! Chabařovice hltaly i jezdce z Globu smrtiDo Mikuláše daleko, a přece o víkendu v Chabařovicích řádil Rohatej. Anebo taky Čert, Čerťák, chcete-li. Roman Janošťák, nepřehlédnutelný jezdec flat tracku čili americké ploché dráhy, nosí tyhle přezdívky i přilbu s dvěma rohy. „Na závodech supermota mi kamarádi k narozeninám rohy na helmu nalepili. Od té doby s nimi jezdím,“ vysvětluje brzy čtyřicetiletý Pražan; o marketingový tah prý nejde, sponzoři se na něj nelepí. Zato děti ano. „Ty to hodně baví,“ usměje se. Janošťák je tak trochu maniak do motosportu. Zkusil kdeco. Třeba hobby rallyekros, ale hlavně motorky: jako dítě krotil mustanga, pionýra i simsona, později závodně zkusil supermoto, amatérsky motokros, taky motoskijöring, kde jako lyžaře táhl svého sourozence. „Pak se bratr zranil, má ochrnutou pravou ruku, tak to padlo.“ A přišla ta nejšílenější věc. „Tři roky jsem při Crazy day jezdil v Globu smrti.“ Zatímco při autonehodě na začátku milénia byl po úrazu lebky 11 dní v kómatu, tohle přečkal bez úhony. „Jako jediný v republice jsem jezdil looping - hlavou vzhůru. Rok jsem na to trénoval.“ Živilo ho to, jenže když objevil novou kratochvíli - flat track - kouli smrti opustil. V roce 2011 vyhrál premiérovou českou sérii, na divokou kartu dojel na mistrovství světa šestnáctý. „Jak je něco nového, nenechám se dlouho přemlouvat.“ Pravda, vždyť umí řídit i traktor nebo jednokolku jako Večerníček. |
Zatímco plochodrážníci nemají brzdy, jejich americká odnož používá zadní. Přední jsou zakázané. A i styl jízdy je jiný. „Na ploché dráze přilítnu do začátky pod plným plynem, motorku si složím náklonem, ovládá se jen smyk,“ vykresluje Pučko.
Ve flat tracku v zákrutě plyn zaklapne, stroj zklidní. „Zatáčka se dělá smykem obou kol. Není to celý okruh jeden plyn, ale hrajete si s ním. I s motorkou. Je těžší, má na rozdíl od ploché tlumič, takže se to celé pere. Je to větší sranda.“ V USA jsou závody na oválech populární.
„Flat track je jejich národní sport, vzniknul mezi válkami,“ načetl si historii Janošťák, závodník s rohy na helmě. „Jezdívali klasické ovály i prkenné klopenky, jenže ty byly strašně nebezpečné a zrušili je. Závodili na polích, a aby se neprášilo, penetrovali trať vyjetým olejem. No, ti museli vypadat...“
Když proti směru hodinových ručiček vyrazí až 16 jezdců naráz, je to hukot. Český šampionát má tři kategorie: třída Veteran je pro motorky vyrobené do roku 1962, Classics je do roku 1989, hlavní a nejrychlejší FT1 jsou současné stroje s obsahem 250 až 1200 ccm. „Pamatuju, jak jsem na to po revoluci koukal na polském Eurosportu. Říkám si: Blázni na harleyích jezdí štorcem (smykem) a ještě nějaké skoky,“ líčí Janošťák. „A teď je to tady.“
Letošní šampionát měl mezinárodního vítěze, první skončil Holanďan Sijbring. A druhý byl Rakušan Schruf. „S nimi je radost závodit, takže 3. místo není ostuda. Čeští jezdci v FT1 sice ubývají, ale přibývají zahraniční. A zvedají kvalitu. Je rozdíl vyhrávat se slabými, nebo prohrávat se silnými,“ užívá si Pučko; českou sérii ovládl, ještě než byla oficiálním šampionátem.
Z Chabařovic, což je Mekka severočeské ploché dráhy, závodníci odjížděli nadšení. „Letos jsme na lepší dráze nejeli,“ uklonil se Janošťák. Šifalda z pořadatelského štábu přiznává: „Připravit trať na flat track je těžší než na plochou. Chtěli ji sypkou, ne mokrou, bylo víc práce.“ V sobotu se v Chabařovicích jel i závod seriálu mistrovství republiky do 125 ccm na krátké dráze a domácí naděje byly vidět: Filip Šifalda skončil druhý, Adam Fencl třetí.
A taky americká plochá dráha se snad za rok na sever znovu vrátí. „Pokud nám zůstane stadion, určitě ano,“ řekl Šifalda a neskrývá obavy: „Po 40 letech se bojím, že o dráhu jako Speedwayclub přijdeme. Je to moje srdeční záležitost, pobláznil jsem plno kamarádů a sponzorů. Ale i oni teď mají strach. Snad s městem, které areál vlastní, najdeme rozumnou notu a budeme fungovat dál.“
Čtete rádi iDNES.cz? Podpořte nás svým hlasem v anketě Křišťálová lupa.
