„Stalo se mi to při rutinním pohybu,“ popsal pochroumaný meniskus Jurečka. „Při přetočení jsem ucítil bolest a hned jsem věděl, že je něco špatně. Ještě jsem to zkusil, ale nešlo to, takže následoval odjezd domů a operace.“
Podstoupil třetí chirurgický zákrok během dvou minulých let. Nejprve si v říjnu 2013 v Tokiu poranil rameno a potom v červnu 2015 si na Kubě na prvním turnaji po návratu přetrhl křížové vazy v pravém koleni, které ho zradilo i tentokrát.
„Naštěstí je to lehčí zranění, takže dlouhodobý plán, jímž je olympiáda, zůstává,“ řekl Jurečkův trenér Marcel Frenštátský. „Pro mě jako pro trenéra je nejdůležitější, že Saša po té rok a půl dlouhé pauze ukázal, že stále patří do světové špičky.“
Před svým letošním zraněním Jurečka stihl dva turnaje, přičemž na Grand Slamu v ázerbájdžánském Baku byl ve čtvrtfinále. „Dál nepostoupil jen kvůli chybě způsobené dlouhou zápasovou absencí,“ upozornil Frenštátský. „Všechny předchozí duely přitom vyhrál před časovým limitem.“
Jurečka se nemůže dočkat, až znovu oblékne kimono. Teď má před sebou Evropské hry v Baku, kam odlétá v pondělí, a přijít by neměl ani o srpnové mistrovství světa v kazašské Astaně.
Jakou má ale šanci dostat se na olympijské hry? „V každé váze na ní bude dvacet čtyři judistů,“ řekl Marcel Frenštátský. „Do Ria pojede dvacet nejlepších podle postavení v žebříčku. Dále medailisté z předešlých světových šampionátu a olympijských her. V každé váze budou mít jednotlivé země jen jednoho zástupce.“
Jurečka v Česku ve své váze do 90 kilogramů v boji o Rio nemá vážnějšího protivníka. „Je tu sice David Klamert, ale je o čtyři roky mladší. Teď ještě nehrozí, že by mě ohrozil, ale je šikovný,“ podotkl čtyřiadvacetiletý Jurečka, který během svých zranění klesl ve světovém žebříčku z osmého na 52. místo.
„Čekal jsem, že to bude horší,“ přiznal Frenštátský. „Teď ho vidím v lepší formě, než býval před maroděním. Je na něm, jak si poradí s dlouhým výpadkem, že nezávodil. Pokud se znovu nezraní, svaz s ním na olympiádu počítá. Věřím, že se nejméně do světové desítky vrátí.“
Jurečka si na nejlepší světové judisty sáhl už začátkem letošního roku na tréninkovém kempu v Japonsku. „Hledal jsme se tam,“ přiznal. „Věděl jsem, že mi to nepůjde jen tak, a přesto jsem byl hodně zklamaný. Postupně mě nahoru dostával Marcel (trenér Frenštátský). Vím, že vše chce čas.“
Zpočátku měl strach jít do soubojů. „Hned jsme padal, takže musím do sebe dostávat jistotu ve chvatech, obraně. Ale atmosféra v tom Japonsku byla výborná.“
Návrat je pro něho nejnáročnější psychicky. Hledá sebejistotu.
Těžké pro něho bylo už to, aby se vyrovnal s oběma vážnými zraněními. „Nejprve tomu nemůžete uvěřit, ale pak se snažíte z toho něco i vytěžit. Postupně jsem si říkal, že se s tím poperu, že to tak asi mělo být. Snažil jsem se myslet pozitivně. Ono vám ani nic jiného nezbývá.“ A tak pozvolna trénoval silovou vytrvalost, zpevňoval koleno, ale pouštěl se také do skialpinismus, aby měl přípravu pestřejší. Makal, aby se nejen rychle dostal zpátky, ale aby si vyčistil také hlavu.
Jurečka si napsal krátkodobé a dlouhodobé cíle. Jaké, nechce prozradit. „To je tajné, nechám si je raději pro sebe. Jen mohu říct, že tam je i škola,“ zmínil studium třetího ročníku Fakulty tělesné výchovy a sportu.
Přesto prozradil aspoň jeden bod ze svého seznamu: Být lepším člověkem. Ostatně judo je pro Jurečku životní cesta. „Líbí se mi na něm respekt k soupeři, což často nebývá. Judo není jenom o zápase, ale i o chování, jak se všichni k sobě hezky mají, i když jsou i výjimky. Navzájem se uctivě ukláníte, protivník pak s vámi mrskne na parkety, několikrát se znovu ukloníte a zase jdete proti sobě...“
