To věhlasný choreograf a trenér Stephan Miermont odpočítává české dvojici Soňa Bernardová a Alžběta Dufková jeden z posledních tréninků před mistrovstvím světa v Římě. Anglicky hovoří do mikrofonu, jeho slova slyší akvabely pod vodou z reproduktoru. Když si někdy potřebují hlídat rytmus samy, v bazénu pískají. "Prostě vyluzujeme zvuky, které jsou pod vodou slyšet," vysvětluje Dufková.
Teď však Miermont buď počítá nebo pouští hudbu volné sestavy. Na tu už akvabely plavaly na hrách v Pekingu, ovšem pro světový šampionát za pomoci choreografa prvky vylepšily. "Máme unikátní pohyby. Hodně ukazujeme bříško, pohráváme si. Děláme věci, které nejsou obvyklé," líčí Miermont.
Někdejší francouzský plavec vedl v Pekingu americký tým. Češky jej znají z USA z kalifornského klubu. (Čepičky s americkou vlajkou mají právě odsud. Na tréninky nosívají jiné, ovšem tentokrát je zapomněly.) Bernardová s Miermontem už v minulosti spolupracovala. Dokud se věnoval týmu USA, neměl choreograf na práci pro jiné čas. Teď si jej Češky mohly na chvíli ukrást i pro sebe.
"Byl v Koreji, Anglii, bude spolupracovat s Řekyněmi, Francouzkami. Všude je žádaný," říká Dufková. A Bernardová dodává: "Přesto se neopakuje." Miermontovy služby stojí české akvabely stovky tisíc korun. "Je to pro nás na hranici toho, co si můžeme dovolit." Za choreografem spíše jezdí do USA, ovšem tentokrát on zavítal i na týden do Česka. "Aby sladil techniku."
Francouz o sobě říká, že rád vyvolává emoce, posouvá zdi a boří pravidla. A tak třeba Dufková vysouvá Bernardovou nad hladinou přes hlavu tak, aby štíhlé tělo vyniklo. To vše dělají české akvabely proto, aby se ve světě synchronizovaného plavání posunuly vpřed.
Jejich sport hodně ovlivňují rozhodčí. Když si duo zaškatulkují, velmi dlouho trvá, než plavkyně z přihrádky posunou jinam. "I když si zasloužíte být dvanáctí a ve finále, budete po tři roky patnáctí," říká Miermont. Jenže po olympiádě řada závodnic skončila, někdo odpočívá. Je šance přesypat pozice. I proto Miermont s Češkami spolupracuje.
"Jsou z malé země a snaží se dostat do finále. Je snadné trénovat ty nejlepší, protože ony prostě budou číslo jedna. Já mám rád výzvy," říká. Inspiraci pro choreografie hledá třeba v tanečních klubech, ale i na ulici, sestavu si pak představuje v hlavě. "Do bazénu nelezu," odvětí se smíchem.
Ovšem i ze břehu pořádně hudruje: "Pohyb, pohyb, pohyb. Za 25 vteřin jste se posunuly jen o kousek. Musíte pokrýt celý bazén. A jste daleko od sebe. Mohl bych mezi vás nacpat dva lidi." Nebo: "Tahle figura je katastrofa. Už nejsou další chyby, které byste mohly udělat." Zatímco divák se zaměřuje jen na dění nad hladinou, on rozpozná i to, co se děje pod ní. Vždyť špatný pohyb rukou či ramen způsobuje chyby v technice.
Až téměř po hodině nechá akvabely na chvíli oddechnout a vyplavat se. "Je to jeden z nejtvrdších trenérů na světě. Když doplavete celou sestavu, jste na konci sil. Ale on ji po nás chtěl pětkrát za sebou. To nám spadly pusy," řekne Dufková. Její parťačka Bernardová přidá: "I když jsme trénovaly tři hodiny, ani jsme neměly čas si odskočit na toaletu."
Miermont se smíchem odvětí: "Ještě vás nebiju. To je přece trenérova práce, udělat vše pro závodníky." Dbá na výraz akvabel: "První dojem vás zapíše u rozhodčích, tak mu dejte hodně," žádá si. Když se mu něco nepozdává, plavkyně zastaví. Vyptává se, zda tuší, z čeho pramení jejich prohřešky. A když je akvabely napraví, pochválí: "Lepší, to si zapamatujte." A povzbuzuje je dál: "Dejte mi 110 procent a ještě úsměv."
