Ve vašem sportovním životě se udály dvě důležité změny, které by vám v nejbližší budoucnosti mohly hodně pomoci. O co vlastně jde?
Stal jsem se členem týmu evropských závodníků a nový skok, trojné salto s pěti vruty, o který se pokouším už tři roky, mi stále víc přechází do krve.
Kdy vlastně vznikla myšlenka eurotýmu?
Bavili jsme se o tom už v únoru a poprvé jsme se sešli v květnu. Vytvořili jsme ho jako protiváhu silným zámořským celkům, které ze vzájemné spolupráce maximálně těží.
Od koho vyšel první podnět?
Od švýcarského trenéra. Tým tvoří pět Švýcarů, Rakušani, Němec, Slovinec, Norka, já... Je nás dohromady třináct a moc nám to svědčí. Hecujeme se při tréninku, přitom ale vlastně závodíme sami se sebou. Většinou se jedná mladé skokany, motivační prvek je to však obrovský.
V čem vám může účast v eurotýmu nejvíce pomoci?
Hlavně už na mě není můj kouč Pavel Landa sám, protože komunikace s ostatními trenéry je vzájemná. Jeden hlídá odraz, druhý něco jiného. Souhra funguje, což se potvrdilo třeba na prvním závodu Světového poháru v Mt. Bulleru. Přede mnou jel kluk od nás a hlásil: zrychluje se to. A my už jsme se podle toho zařídili.
Myslíte, že taková kooperace může vycházet i v okamžicích, kdy půjde každému o všechno?
Riziko tu může být. Ale všichni jsme velcí kamarádi, takže doufám, že se nic špatného nestane.
Kdo má ve skupině hlavní slovo?
Švýcarský kouč. Ale není to člověk, který by rozhodoval o všem, vždycky se rozumně dohodneme. Například se s námi nedávno chtěl připravovat jeden Slovinec a on za mnou přišel a ptal jsem mě, jestli souhlasím. Nemusel. Na druhou stranu, kdokoliv bude dělat průšvihy, letí. To je v pravomoci trenérů.
Už dlouhou dobu připravujete nový skok a v letošní sezoně by se mohl stát vaším velkým trumfem. Jste na světě jediný, kdo na něj má?
Prý se o něj snaží ještě Eric Bergoust, olympijský vítěz a mistr světa, ale náš americký kouč nám prozradil, že se mu moc nedaří. Světová špička má prakticky stejnou výkonnost, hodně lidí má na tenhle skok technicky, ale ne mentálně. Mně by se díky zvládnutému trojnému saltu se pěti vruty podařilo od nich oddělit. Právě na olympiádě v Salt Lake City by mi mohl zajistit velkou výhodu, možná i vítězství.
Jak se člověku přihodí, že narozdíl od ostatních získá potřebnou sebedůvěru na tak unikátní a nebezpečný skok?
Ještě před třemi roky jsem si říkal: nemám nárok. Celou dobu jsem se však o něj snažil a teď mi konečně vychází. Ostatní to také zkoušejí, ale z deseti pokusů zabalí osm. Já jsem z padesáti zabalil jeden.
 Aleš Valenta při jednom ze svých skoků na EP ve Špindlerově Mlýně |
