Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Adié, Wembley

9 2000
L o n d ý n, P r a h a - V pošmourném sobotním odpoledni, protknutém deštěm a nostalgickými vzpomínkami, se chystala velkolepá rozlučková party.
V pošmourném sobotním odpoledni, protknutém deštěm a nostalgickými vzpomínkami, se chystala velkolepá rozlučková party. Hrál se poslední zápas na legendárním Wembley, jednom z nejslavnějších stadionů světa. Každá minuta měla punc něčeho svátečního. Pár minut před výkopem vstává osmdesát tisíc lidí. Na trávník, léta pečlivě střižený na devatenáct milimetrů, vstupují tradiční rivalové. Oblečen v modré sportovní bundě přivádí Anglii Bobby Charlton, napravo od něj v decentním kabátě kráčí v čele německého týmu Franz Beckenbauer. Než se postaví za červené koberce, prohodí spolu pár slov. Naposledy se vzduchem nesou tóny anglické hymny God save the Queen, hromově ji zpívá celé Wembley. Jen déšť neustává, jako by příroda tušila, co se stane. Takhle ten slavný příběh skončit neměl, Anglie neslaví, prohrála 0:1.

(Viz Nejsem dost dobrý... str. IV)
Autor:


Témata: Hymna




Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze