„Když ale lezu, nic moc nevnímám. Nedívám se doprava doleva. Moje tělo neřídí mysl, ale spíš intuice,“ líčí 23letý Ondra. „V podstatě je to psychologický stav, kdy jsem totálně ponořený do lezení.“ O víkendu se na chvíli vynořil.
Když ve finále světového šampionátu v lezení na obtížnost překonal na umělé stěně nejzrádnější pasáž, kterou nikdo nepokořil, zaťal pravačku a začal řvát radostí!
„Bylo to procitnutí do úplné pohádky, sám jsem tomu nechtěl věřit,“ rozplývá se Ondra. „Do finálové cesty jsem nastupoval jako poslední a jako jediný jsem topoval (vylezl až na vrchol). K tomu sedm tisíc lidí v zádech, kteří dělají takové ovace. Byl to neskutečný pocit! V závodní kariéře asi největší zážitek.“
Z Francie český reprezentant přivezl navrch ještě stříbrnou medaili z boulderingu. Ačkoli Ondra nenavázal na zlatý double z roku 2014, kdy jako první lezec v historii triumfoval v obou disciplínách, do rodného Brna se vracel nadšený.
„Předloni to bylo jednodušší,“ ví trojnásobný mistr světa. O šampionáty se tehdy podělil Mnichov se španělským Gijonem, mezi závody byla navíc měsíční pauza.
Disciplíny na OH v Tokiu* Lezení na obtížnost - Královská disciplína závodního lezení. O umístění rozhoduje výška, jíž lezec dosáhl. Pád znamená konec pokusu, jednotliví lezci nemohou sledovat výkony svých konkurentů. Závodníci používají lano, které slouží jako jištění. * Bouldering - Závodí se na nízkých stěnách, které jsou zhruba čtyři metry vysoké. Podobně jako při lezení na obtížnost rozhoduje dosažená výška, závodí se na několika cestách. Kdo jich zdolá více, vyhrál. Při výkonu lezce nejistí lano, pod nimi je pouze matrace. Lezcovo snažení na závodní trase nekončí pádem, závodník má vyměřený časový limit pro pokus. * Lezení na rychlost - Poměrně mladá, ale dravá disciplína, která nejvíce připomíná klasické sportovní disciplíny. Leze se na univerzálních stěnách o výšce deset nebo patnáct metrů. Cílem je vylézt trasu co nejrychleji. Tento systém zároveň umožňuje vytvářet i světové rekordy. Mám trošku strach, že i když to pro lezení bude první olympiáda, nebude to tak prestižní závod. |
Teď se vrchol sezony smrskl do pěti dní. „Měl jsem z toho strach. V krátkých pauzách mezi disciplínami jsem si ale dokázal odpočinout a ve finále obtížnosti, které bylo poslední den, jsem se cítil skvěle,“ říká lezec z brněnských Žabovřesk. „Troufl bych si říct, že jsem na tom byl nejlíp, co jsem kdy byl.“ Ondra potvrdil, že je fenomén.
Lidský úkaz s pavoučí DNA.
Mimozemšťan. Tak mu prý nejčastěji přezdívají lezci.
Vzletná slova jsou namístě. Vždyť kudrnáč z Moravy se na světový šampionát intenzivně chystal pouze necelý měsíc. Na jaře student Masarykovy univerzity dopisoval na ekonomickosprávní fakultě závěrečnou práci. Ukázal se na jediném závodě Světového poháru, většinu léta raději strávil v Norsku. „Nebyla motivace objíždět závody, bylo to časově náročné a víc mě lákalo lezení na skalách,“ vysvětluje Ondra.
Právě hledání nových výzev i střídání prostředí dělá z Ondry lezeckého génia. V přírodě posouvá lidské hranice, když zdolává nejobtížnější výstupy. Na světových akcích zase získává cenné kovy.
Po úspěšném francouzském vystoupení se chce opět „ukrýt“ mezi skály do přírody. „Asi se motivace na závody uklidní. A třeba příští rok ani neplánuju závodit,“ naznačuje Ondra. „Na skalách to ani není sport. Je to spíš aktivita, vytváření vlastních výzev.“
Olympijský medailista? Speciálně trénovat nebude
Ze světových šampionátů v lezení na obtížnost má doma celkem pět medailí, v boulderingu získal tři. K tomu Ondra ovládl i Světový pohár v obou disciplínách. Víc dokázat nelze.
Nyní se před ním objevila nová sportovní meta. Lezení bylo poprvé zařazeno do programu olympijských her, premiéru si odbude v Tokiu 2020. „Je super, že aspoň jednou bude lezení na olympiádě,“ libuje si.
Formát soutěže ho ale zklamal. Lezce čeká japonský trojboj složený z boulderingu, lezení na obtížnost a na rychlost. „Naše asociace dostala od Mezinárodního olympijského výboru jen jednu sadu medailí a musela se rozhodnout, co zvolí. Podle mého názoru si trochu nešťastně vybrala kombinaci tří disciplín,“ sděluje Ondra. „V podstatě žádný takový závod se nikdy nekonal a mezinárodní federace ho rovnou navrhla na olympiádu.“
Je to, jako kdyby díla uměleckých malířů byla ohodnocena i podle toho, jak rychle dokážou vymalovat obyčejný pokoj. „Boulder a obtížnost jsou speciální disciplíny. Člověk může mít obrovský silový fond, ale když neumí ‚přečíst‘ cestu a nenalezne, jak se dostat nejsnadněji nahoru, v půlce se unaví a spadne. Vyžaduje to obrovskou sílu, ale i kreativitu,“ líčí světově uznávaný lezec. „Rychlostní specialisti naopak lezou po standardizované stěně, většina lezců ji má i doma postavenou. Pro mě to trošku popírá filozofii lezení, protože se kreativita, která je podle mě velmi důležitá, v té rychlosti naprosto ztrácí.“
Diametrální rozdílnosti ilustruje i to, že až na naprosté výjimky neexistují univerzálové, kteří by disciplíny úspěšně kombinovali. „Taky koukněte na somatotypy,“ poukazuje Ondra.
Zatímco rychlostní specialisté mají mnohdy těla vyrýsovaná jako atletičtí sprinteři, 185 centimetrů vysoký Ondra neváží ani 70 kilogramů. „Na obtížnost a boulder musí být člověk většinou šlachovitý a hubený, protože lezeme po extrémně malých chytech a pracujeme s vlastní vahou,“ popisuje úspěšný Čech. „Abych se já výrazně zlepšil v rychlosti, musel bych svalově přibrat, ale zase by mi to uškodilo v dalších disciplínách.“
I proto Ondra už nyní ví, že před Tokiem neabsolvuje žádný speciální rychlostní trénink. „Hodně se řeší i to, jak se bude soutěž hodnotit. Pro mě ale rychlost mezi ostatní disciplíny nepatří. I proto mám trošku strach, že i když to pro lezení bude první olympiáda, nebude to tak prestižní závod jako třeba mistrovství světa,“ líčí rodák z Brna, kterému dříve kvůli jeho kulatým brýlím přezdívali Harry Potter.
Přesto kouzelníka, jenž čaruje na stěnách i převisech, olympijská vidina láká. Vždyť je to motivace, po které jeho tělo a mysl tolik prahne.
