Přitom před závěrečnou pětkou jste už nedoufala...
Moc ne. Najet na Deutekomovou dvanáct vteřin mi připadalo strašně moc. Ale trenér do mě hučel, že už dvakrát jsem o takový kus soupeřkám na pětce ujela, tak proč ne i dneska? Potom na mě tři kola před cílem křičel: Máš osm vteřin navrch. V tu chvíli jsem si umanula, že už to musí dopadnout, že už to nevzdám.
Co vám proběhlo hlavou po projetí cílem?
Sledovala jsem časomíru, jestli Pauline ještě v posledním kole náhodou nezrychlila. Když jsem viděla, že je to těch 15 vteřin, říkala jsem si: To snad neni možný. A děkovala jsem všem, kteří věřili, že to tak dopadne.
Copak vás vůbec nebolely nohy?
A jak! Už čtyři kola před cílem jsem zatínala všechno, co mám. Ale po projetí cílem bolest opadla. To přišla absolutní euforie.
Takhle se radovat jsem vás nikdy neviděl. Nebo se pletu?
Já nevím. Každá ta medaile má své kouzlo a svůj boj. Jenže tahle byla umocněná i těmi čtrnácti tisícovkami fantastických diváků v hale. I oni mi dodávali energii. I jim patří můj dík.
Dalo by se říci, že jste tu vyhrála i sama nad sebou? Na začátku týdne byly vaše tréninkové výkony mizerné.
To jo. Určitě jsem vyhrála i nad sebou. A největší podíl má na tom zase trenér, že mě z toho dostal.
Kdyby vám v úterý někdo řekl, že šampionát nakonec takhle dopadne, co byste mu řekla?
Nevěřila bych. Vůbec! V úterý jsem na ledu cítila, jako bych to nebyla já.
Vybojovala jste i "malé" zlato za závod na 5000 metrů. Víte vlastně, kolik jich už z Evropy máte?
Jé, nevím... Ale je pravda, že když jsem se dneska rozklusávala, říkala jsem: Aspoň tu placku z té pětky mít chci.
Těch "malých" zlat je už celkem šest. No vidíte, je vám teprve jednadvacet a nemůžete to spočítat. Co potom až vám bude sedmatřicet jako Pechsteinové?
Musíme počkat, jak budu v sedmatřiceti vypadat. Je to přece jenom ještě hodně dlouhá štreka. Doufám, že se mi nic nestane a vydržím co nejdýl.
Co vlastně říci k "nové" šampionce ve víceboji, Claudii Pechsteinové?
Vzhledem k tomu, že jí bude sedmatřicet let, nedá se říkat nic. Jen smeknout.
U stupňů vítězů jste ji zvedala do vzduchu...
No, vždyť jsme měly důvod. Já myslím, že jsme obě dvě hodně moc spokojené. Alespoň má radost je nepředstavitelná.
Zato teď se tu podlamujete pod tou obrovskou kyticí, co jste dostala...
Však mi taky dali největší kytku. Vezměte ji někdo, už ji neudržím. (Trenér Novák se ujímá kytice...)
