Není divu. Vždyť minulý pátek na mítinku v německém Schönebecku po téměř třiceti letech vymazal z tabulky českých atletických rekordů jméno Remigia Machury. „I ten mi gratuloval,“ usmál se koulař.
A s Machurou i stovky dalších lidí. Jako první Čech a třiadvacátý člověk na světě dokázal Staněk poslat kouli za posvátnou hranici 22 metrů.
„Byl to obrovský šok, když jsem viděl těch 22,01,“ přiznal. Svým výkonem se zařadil na třetí místo letošních světových tabulek. I proto byl obrovským tahákem pondělního Odložilova memoriálu.
Tam na něj ale dolehla únava z náročného soustředění, první dva pokusy se mu nepovedly. V tu chvíli za ním do sektoru přišla bývalá světová šampionka Helena Fibingerová, která mu pro štěstí dala hnědou plyšovou opici.
„Viděla, že se mi nedaří,“ vysvětloval po závodě. Opici tak posadil do sektoru, aby mu ukazovala, kam má vrhat. A najednou to zase šlo - 20,77, 20,76 a posledním pokusem 20,98. „S takovými metry bych se bez problémů dostal do každého finále,“ tušil.
Vždyť to byl pro Staňka v předchozích letech na velkých akcích téměř neřešitelný problém. „I proto je pro mě důležité, že i když neházím povedeně a hodům chybí šťáva, jsou z toho slušné metry. Hlavně pro mou hlavu je to důležité,“ říká.
Právě v hlavě Staněk v minulosti spoustu závodů prohrál. Platilo o něm - skvělý na mítincích, poloviční na velkých akcích.
Celé to kvalifikační trápení začalo už v roce 2014, kdy do finále nepostoupil na halovém mistrovství světa v Sopotech ani na venkovním evropském šampionátu v Curychu.
O rok později se v Praze konalo halové mistrovství Evropy a Staněk do něj nastupoval jako druhý muž evropských tabulek. I tady ale uvízl v kvalifikačním sítu. „Asi navštívím psychologa, tohle byla hodně studená sprcha,“ hlesl se slzami v očích a chvíli i zvažoval, že se na atletiku úplně vykašle.
Nevykašlal, přesto na mistrovství světa v Pekingu znovu do finále nepostoupil. Nepovedlo se mu to ani loni na halovém mistrovství světa v Portlandu a následně na olympiádě v Riu. Šest velkých akcí, šest výbuchů.
Říkalo se, že pro něj velké závody nejsou. Že se přes svůj nesporný talent nezvládá v hlavě poprat s tíhou okamžiku.
Koulař Tomáš Staněk (vlevo) si užívá stříbrnou medaili na halovém ME v Bělehradě, uprostřed je vítěz Konrad Bukowiecki, vpravo pak třetí David Storl.
Až letos v březnu černou sérii na evropském šampionátu v bělehradské hale prolomil. Výkonem 21,43 metru si vylepšil osobní rekord a při svém prvním velkém finále získal stříbro. „A ani toho psychologa jsem nepotřeboval,“ radoval se. Skvělou formu pak v květnu potvrdil venku na Velké ceně Olomouce, kde si posunul maximum na 21,46.
To ale bylo pořád víc než půl metru od magické dvaadvacetimetrové hranice. Minulý týden strávil v Jablonci na náročném soustředění, po kterém se autem vydal na cestu do Schönbecku. Po příjezdu se cítil unavený, přesto už během rozcvičky tušil, že mu koule létá hodně daleko.
V půl desáté večer celá vrhačská soutěž startovala - pod umělými světly na domáckém stadionu s rodinnou atmosférou stál i proti domácímu mistrovi světa Davidu Storlovi - muži, kterému vyfouknul stříbro letos v Bělehradě. „Od té doby mě nemá rád a dává mi to najevo,“ směje se Staněk.
Možná i to ho motivovalo a hnalo až k pátému pokusu. Zdálo se, že ho provádí až příliš pomalu. „Ale i proto možná nakonec letěl tak daleko,“ povídal. Až za hranici 22 metrů. O 95 centimetrů porazil rivala Storla, kterému navíc sebral rekord mítinku.
Zařadil se na třetí místo na světě a na první mezi Evropany. A také mezi medailové kandidáty pro srpnové mistrovství světa.
Letos na něj ale odjede v trochu jiné roli - jednu velkou medaili už má a na Julisce si navíc dokázal, že i před domácím publikem a pod tlakem dokáže vrhat daleko.
Jen to teď potvrdit i v Londýně.
Tomáš Staněk byl loni hostem olympijského studia iDNES.cz:
6. srpna 2016 |
