Nejprve odešla jeho matka, cenou Emmy ověnčená televizní reportérka Karen Mulzacová-Fryeová. Zemřela v závěru října, v osmapadesáti podlehla dlouhému boji s rakovinou.
Na Den díkůvzdání, ke konci listopadu, pak skonal Channingův otec Thomas, když jej ve čtyřiašedesáti letech zradilo srdce.
Obě ztráty dělilo 27 dní.
Aby byla pro Channinga Frye otcova smrt ještě stresovější, on sám potíže se srdcem podědil. Před čtyřmi lety musel na operaci, jež ho připravila o celý jeden ročník NBA. A kdyby tehdy lékaři nezasáhli včas...
V rámci posledního sbohem svým rodičům na svém instagramovém účtu napsal vzkaz fanouškům: „Buďte vděčni za toho, kdo stojí po vašem boku. Milujte svou rodinu.“
Ještě v říjnu byl navenek silnější. „Odmítám se přestat usmívat. Mám kolem sebe tolik lásky, že tuhle ztrátu vstřebám,“ svěřil se. Jenže na matčin odchod byl připravený, jak se jen připravit dá.
Po otcově smrti se třiatřicetiletý sportovec přece jen uzavřel do sebe.
„Je to pro něj těžké,“ hledá slova pochopení clevelandský trenér Tyronn Lue. „Je to těžké, když přijdete o jednoho z rodičů, ale Channing ztratil oba. Musí to být obtížné a musí si to vyžádat svou daň. Podpoříme ho, jak se jen dá,“ slíbil.
Až po měsíci, těsně před Vánocemi, o svém nitru 211centimetrový čahoun z White Plains promluvil veřejně. Plnil tehdy dobročinnou misi v clevelandských nemocnicích.
„Víte, zrovna včera jsem z auta volal tátovi. Snad ze zvyku, ale pak se mi najednou stáhl žaludek. Bylo to divné. Nebo divné, spíš trochu šílené,“ vyznal se, že si ještě nezvykl.
„Uvědomím si, jak brzo po sobě umřeli. Jak umřeli a jak mladí ještě byli, to mi nedává spát... Je to smutné, ale těší mě aspoň to, že jsem oběma rodičům před smrtí řekl, jak je mám rád,“ popisuje Frye své soužení.
Že uvnitř trpí, toho by si letmý pozorovatel NBA vůbec nevšiml. Vždyť Frye hrál skvěle. V jednu chvíli proměňoval přes polovinu svých trojkových střel. Pak se obrany přizpůsobily, i tak jeho procento kleslo jen k číslu 45 - pořád patří mezi absolutní ligovou špičku.
Už při jarní cestě za titulem byli Cavaliers hodně rádi, že Fryeho v únoru získali. Pro skvělou střelbu, samozřejmě.
Ale hlavním přínosem byla jeho povaha. Prý se mu podařilo propojit všechny zavedené party a partičky a tým najednou žil... zkrátka týmově. Navíc své okolí přiměl, aby měli spoluhráči z basketbalu zase radost a nebrali ho tak zatraceně vážně.
Channing Frye (vpravo) z Clevelandu sleduje, jak dopadne pokus Jabariho Parkera z Milwaukee.
Na podzim Fryeovi na hřišti úsměv zůstával. Rozhodl důležitý zápas s Torontem, dvacetibodový večer prožil i proti Charlotte. V prosinci polevil, přesto zůstal čtvrtým nejlepším střelcem obhájců titulu - za trojhvězdím LeBron James, Kyrie Irving a Kevin Love.
Především spolupráce dvojky James - Frye funguje perfektně. Jak jinak u jednoho z nejlépe přihrávajících hráčů NBA a skvělého střelce z dálky.
Jen jeden zápas se Fryeovi hrubě nepovedl. V Memphisu. Když velké trio odpočívalo, on, náhradník, dostal šanci v základní pětce. Vyšel bodově naprázdno a ještě si z hádky z rozhodčím málem odnesl technickou chybu. „To se mi už znovu nestane,“ vyčítá si.
„Myslím, že jsem se z té ztráty ještě nedostal. Někdy to probublává, začnu klít a křičet, házel bych věcmi, popadne mě depka,“ pouští nás Frye do svého nitra ještě hlouběji. „Ale kluci z týmu jsou skvělí, pomáhají, jak se dá.“
Je to i špatné období v životě šťastné povahy Channinga Frye, co kádr Clevelandu v posledních týdnech dokázalo semknout.
