„Válím se v posteli,“ povídal v úterý v poledne ve svém pražském bytě Filip Dvořák. „Protože spánek je jedna z mých nejoblíbenějších činností,“ dodal osmadvacetiletý zadák.
„Chystám se, že zajdu s kamarádem na oběd. A potom na kávičku, možná si dám i trochu zmrzliny,“ hlásil o rok starší háček Jaroslav Radoň z Nymburka, kam přijel navštívit rodiče.
Po vypjaté první části sezony si užívají trochu volna. „Všichni odpočíváme, od začátku dubna, kdy jsme se vrátili z dvouměsíčního soustředění v Kalifornii, byli kluci v jednom zápřahu. Teď potřebovali polevit, aby znovu našli chuť do přípravy na Rio. Nemůžeme je strhat,“ vysvětlil trenér posádky Libor Dvořák.
„Je to jen pár dní. Ve čtvrtek už se budeme hýbat a běhat každý sám a v příštím týdnu začneme nanovo,“ přiblížili úspěšní deblkanoisté, bronzoví z mistrovství světa 2013. V olympijské nominaci doplní kanoistu Fuksu, kajakáře Dostála, čtyřkajak a kajakáře Švába na dvoustovce.
Těch několik dní volna jste dostali od trenéra jako odměnu za postup do Ria?
Libor Dvořák: Kdepak, to jsme měli naplánované už dřív, tedy pokud nám to s dodatečnou kvalifikací vyjde. Naštěstí se to povedlo.
Jaroslav Radoň: Věděli jsme, že si budeme potřebovat oddechnout, musíme si trochu odpočinout taky od sebe. Vypnout potřeboval i trenér, občas to s námi nemá jednoduché.
Takže slíbené volno v případě postupu nemělo působit jako motivační faktor?
Radoň: Sezonu máme postavenou tak, že prvním vrcholem byla dodatečná kvalifikace v Duisburgu, a právě po tom a následujícím závodě už jsme toho měli dost. Docela mě překvapilo, že jsme pak zajeli dobře i Světový pohár.
Dvořák: Rozhodně ne, motivací bylo Rio de Janeiro. A volno je taky součástí tréninku.
Zmínili jste nedělní regatu Světového poháru v Duisburgu. Jakou hodnotu má třetí místo?
Dvořák: Myslím, že velmi slušnou, ze světové špičky tam nebyli jen Rusové a Bělorusové. A Poláci, Maďaři, Němci a Ukrajinci měli v Duisburgu po dvou lodích, regata jim sloužila jako interní kvalifikace. Takže špičkové obsazení, a my jsme se v něm neztratili.
Radoň: A porazili jsme všechny medailisty z loňského mistrovství světa, zlaté Brazilce, stříbrné Maďary a bronzové Poláky. Je to pro nás povzbuzení, i když musíme být skromní - oni možná neměli takovou formu jako my kvůli dodatečné kvalifikaci, na olympiádu se připraví. Ale my taky.
Jak si užíváte volno?
Radoň: Jsem u rodičů v Nymburce, to je pro mě největší relax. V pondělí jsem byl s kamarády v hospodě na pár pivech, fandí nám, bylo to prima.
Dvořák: Mám strašnou radost, že jsem zpátky v Praze, od začátku února jsem doma spal snad desetkrát. Příprava v Kalifornii, potom Račice a jen jednou týdně na jednu noc do Prahy... Taky jsem se sešel s kamarády na pivu, dlouho jsem je neviděl.
Jak jste vůbec v Duisburgu oslavili postup na olympiádu?
Dvořák: Večer jsme si tam s trenérem a reprezentačním koučem Pavlem Hottmarem dali dvě piva. Nebo tři? (směje se) Vždyť hned na druhý den začínala regata Světového poháru. Byli jsme unavení, ale trenéři se radovali za nás.
Radoň: Žádná divočina to nebyla. Když děláte vrcholový sport, tak máte natrénováno, abyste jezdili rychle na vodě, ale ne na pití piva. Dali jsme si na pohodu.
Do vašeho volna zapadá i neúčast na víkendovém Světovém poháru v Račicích. Jak se na to díváte?
Radoň: Trochu nás to mrzí, závodit doma je fajn. Ale sezonu máme takhle postavenou a teď je lepší si vydechnout. Další závod v řadě by nám nemusel prospět.
Dvořák: Mně je to líto, vždycky je dobré předvést se na domácí vodě. Ale řeklo se odpočívat, tak odpočívat.
Přijedete se do Račic podívat?
Dvořák: Na jeden den určitě, vezmu do auta dědu a vyrazíme. Je to bývalý kanoista, dodnes dělá správce v loděnici KVS Praha. To on mě přivedl ke sportu - po obědě mě s babičkou vždycky vyzvedli ve školce a mazali jsme do loděnice.
Radoň: Nepřijedu, budu našim posádkám fandit u televize. Myslím, že volno přišlo v pravý čas, odstřihnu se od kanoistiky úplně.
