„Odpočinul jsem si fyzicky i psychicky, protože po lize, po dvou dnech volna, jsem hned začal přípravu s nároďákem. Konečně jsem tak byl zase několik dnů s rodinou.“
Co vám ukázaly dosavadní zápasy Světové ligy?
Že můžeme hrát s každým, i když tento mančaft ještě bude potřebovat nějaký rok trénování a hraní, aby mladí kluci sbírali zkušenosti. A je dobře, že hrajeme Světovou ligu, že se v takové soutěži můžeme předvést doma. Fanoušci dokážou hráče motivovat, že překročí i hranice svých možností.
Nemrzí vás, že Portugalsko, Jižní Korea i Nizozemsko, byť to v minulosti patřilo k absolutní světové špičce, nejsou zrovna momentálně nejlepší světové týmy?
Takový byl los. My se ale nemůžeme srovnávat s Brazílií. Holanďané však bývali supertřída. Pak o nich nebylo moc slyšet a v tichosti skládali mladý tým, který v příštích letech bude sbírat úspěchy.
Jak byste hodnotil Portugalce?
Mají houževnatý celek, což jsme poznali hned v prvním utkání Světové ligy, které jsme hráli u nich. Tam jsme první set jasně vyhráli a mysleli si, že jsme je nahlodali natolik, že si jdeme pro tři body. Pak jsme ale vystřízlivěli, prohráli jsme 1:3. Evropský volejbal se srovnává.
Nač si jako libero musíte proti Portugalcům dávat největší pozor?
Všichni musíme i v sobotu začít od příjmu. Soupeř často na servisu mění rytmus, jednou skáče, pak dá dvě plachtící podání. Člověk musí být neustále pozorný.
