Potřebuje znalosti i dokonalou přípravu. Ale jsou tu ještě jiné věci, bez kterých by Martin Straka, jeden z komentátorů české verze Eurosportu, slavnou čtyřiadvacetihodinovku nezvládl. Bez oblíbeného hrnku, který je jak jinak než z Le Mans, a především bez plechovky s cesmínou paraguayskou.
„Nepiju energy drinky, raději tenhle indiánský nápoj. Hodně povzbuzuje. K tomu vodu, takže je mi těch 24 hodin zkrátka dobře,“ vypráví 47letý Straka.
Letos Le Mans komentuje podeváté. Závodu, který vedle Grand Prix v Monaku a 500 mil v Indianapolis patří do „svaté trojice“ motoristických klání, propadl už jako kluk v ostravském kině Luna.
Máte jako piloti v závodě pauzu?
První dva ročníky jsem komentoval nonstop, ale nad ránem bylo znát, že hlas je unavený. Tak jsme zavedli, že když v Le Mans jsou tříčlenné posádky, bude i za mikrofonem tříčlenný tým - Béla En, Zdeněk Míka a já. Vedle v místnosti máme starou matraci, tak si v noci jeden z nás jde na chvíli lehnout.
Neunikne člověku dění?
To ne, kolegové vám řeknou, co se stalo. Ale loni jsem vstal, říkám lidem: Dobré ráno, Toyota nám stále vede. Najednou koukám, že Toyota nikde. Nikdo nevěděl, kam na trati zmizela. Netušili to ani v boxech, kde mechanici jen zmateně pobíhali. Najednou mi pípla esemeska od Juraje Studeníka, který v Le Mans dělá traťového komisaře, psal, že Toyota stojí u nich a hoří. Pustil jsem to ven a za pár minut se na světově známém webu objevila zpráva, že podle českých komentátorů Toyota zastavila v zatáčce Arnage.
I tak komentovat Le Mans musí být šichta.
Asi ano, ale pro mě je to vášeň a radost. I když je pravda, že pro Eurosport, který Le Mans vysílá od roku 2008, je to jako olympiáda. Dávají tréninky, magazíny, kvalifikace a pak 24 hodin v kuse závod. Když to skončí, projdu se po Praze, tu a tam si dám plzeň a je mi krásně.
Co vás na Le Mans fascinuje?
Bylo mi šest, seděl jsem v ostravském kině Luna na filmu Le Mans a byl z něj úplně vyřízený. Tam se to ve mně zaselo. Teď jsem byl v Le Mans už poněkolikáté na testech a zase jsem se ocitl v transu. Dýchá tam historie a fascinuje mě rychlost a krása aut, která jsou jako ženy, mají krásné tvary. To není jako dnešní F1. Fuj! Závodníci jsou navíc v Le Mans normální chlapi, ne jako ti hezounci a panenky z F1.
Letos ale v Le Mans jede řada bývalých pilotů F1. Dokonce i jeden současný, Nico Hülkenberg.
Ale třeba v 80. letech to bylo běžné. Byla tam lidskost a normálnost, protože třeba takový Stefan Bellof jel krátce po Le Mans závod F1 za Tyrell a měl na sobě hadry Porsche ze čtyřiadvacetihodinovky. Dneska by ho za to snad zastřelili. Piloti dobře vědí, že Le Mans je jedinečné, a tak když skončí v F1, seberou se a jdou sem. Během jediného dne tu odjedou přes pět tisíc kilometrů, což je bezmála vzdálenost v F1 za sezonu. A pozor - dávno to není vytrvalost, ale sprint od prvních metrů.
Ač se jede celý den, tak tu ve skutečnosti není hluchá chvíle, že?
Lidi mi často říkají, že tam je za hodinu víc předjetí než v F1 za celou sezonu. Speciály z kategorie LMP1, které jedou téměř 350, se střetávají s pomalejšími vozy z jiných tříd. Jezdci musí pořád sledovat trať. A diváci Le Mans milují. Když v roce 1988 Jaguar vyhrál nejsilnější třídu, bylo tam 80 tisíc Britů. V posledním kole přelezli plot. A to nejsou pitomí hooligans, ale lidi, co se chtěli dotknout vítězného auta. Samozřejmě diváky také fascinuje nebezpečí.
Letos je to 60 let, co se v Le Mans stala nejděsivější nehoda v motorsportu. Zahynulo 83 diváků.
Hrozivé! A ani teď není roku, aby tam nebyla bouračka.
Bavme se o příjemnějších věcech. Jaká je noc v Le Mans?
Nádherná a opravdová. Závod F1 v noci je umělá hmota, plast a bakelit. Dráha je osvětlená jako fotbalový stadion. Le Mans je přirozené, dlouhé úseky se jedou ve tmě. Ale noc je nádherná i pro lidi. Kolem trati se griluje, pije pivo, tancuje. Po startu je sice první dvě tři hodiny na tribunách narváno, pak se lidi rozejdou a paří jak na rockovém koncertu. Je to i společenská záležitost. Na závod chodí rodiny, páry na rande. Dokonalé divadlo.
Může za to i vámi zmíněný film Le Mans z roku 1971?
Bezesporu. To je jeden z nejlepších motoristických bijáků. Steve McQueen závodění miloval a udělal všechno, aby ten film vznikl. Je realistický a sugestivní. Vlastně je to nefilm, vždyť tam zazní za celou dobu asi pět vět, ale fenomén Le Mans zplátna teče. Film zasáhl mainstream a i dnes se na okruhu prodávají trička s McQueenem.
Není Le Mans u nás proti formuli 1 přehlížené?
F1 je vrchol motorsportu, byť pro mě je umělá. Závod Le Mans je výjimečný a nesouhlasím, že je opomíjený. Sledovanost roste. Je ale pravda, že když v roce 2009 dojela posádka Enge, Charouz, Mücke čtvrtá celkově, bylo to u nás nedoceněné. A že to byl sakra úspěch.
Le Mans generuje i velké osobnosti. Která vás zasáhla nejvíc?
Jacky Ickx. Byl to chlap, který když ostatní běželi na start, tak on se na to vykašlal a na protest proti této proceduře šel krokem. A vyhrál...
... není škoda, že už se nestartuje tak, že jezdci běží k autům?
Okamžitě bych to zavedl zpět, ale bezpečnost je na prvním místě. Tak ten Jacky je v mém srdci největší hrdina. On je pro mě něco jako Alain Delon - chlap s charizmatem.
Jediným pilotem, který v motorsportu získal Trojkorunu, tedy že vyhrál závod F1 v Monaku, 500 mil Indianapolis a Le Mans, je Graham Hill. Je reálné, aby to ještě někdy někdo dokázal?
Je, jen se musí sejít hodně věcí. Blízko tomu byl Jacques Villneuve či Mario Andretti. Potřebujete štěstí a odvahu, protože 500 mil je opravdu šílených. Pobít rekord Toma Kristensena (Le Mans vyhrál devětkrát) mi přijde těžší, Trojkoruna je mnohem blíž. Mimochodem - další věc, proč miluji Le Mans.
A to?
Loni jel Kristensen naposledy, mohl získat 10. titul, což by Audi marketingově prodalo. Jeho posádka byla druhá za jinou audinou a stačilo, aby týmový šéf Ullrich zavolal do sluchátek... Neudělal to! Bylo by tomu tak i v F1? Krásně sportovní je, i když někdo roztříská auto a šéfové od konkurence přijdou soupeře povzbudit.
