Volba padla na teprve čtyřiadvacetiletého Tomáše Tomečka, který se rychle musel seznámit s navigačními přístroji a jel prakticky do neznáma.
Nejzásadnější změnou v rallye bylo přesunutí startu do jihošpanělské Granady a cíle zpět k dakarskému Růžovému jezeru. Trasa měřila celkem 10 109 km, z čehož speciální úseky tvořily 6138 km. Ustálila se tak dnes už tradiční trasa přes Maroko a Mauretánii, v tomto případě se však vyhnula Mali.
Tovární tatry nebyly jedinými českými stroji s českými posádkami. Poprvé vyslalo svůj vůz také kladenské impérium Vladimíra Stehlíka: v týmu Poldi Steel Bohemia Art jela se starším valníkem po Lopraisovi posádka Jiří Janoušek (vedoucí obchodního oddělení firmy Bohemia Art), Milan Velkoborský a Jiří Žák, který už měl za sebou Rallye Faraónů s liazkou.
Kladenský tým ještě nasadil Land Rover s posádkou Marko Stehlík, Milan Velkoborský mladší. Ta však odpadla hned na začátku soutěže. Se starší tatrou jela posádka Němce Thomase Marxe, kterou pilotoval Karel Valchař (řidič druhé poloviny expedice Tatra kolem světa).
Suverénní vítězství Lopraise v roce 1994 zavdávalo domněnkám, že rychlost a suverenita hasičských speciálů z Kopřivnice je taková, že by jím ostatní neměli stačit. Jenže každý Dakar je jiný. Přes rok na svých vozech důkladně zapracovali Rusové ve firmě Kamaz. Nasadili nepřehlédnutelná modrá monstra v barvách firmy Master. Vozidla dosahovala rychlosti 180 km/h a jezdci Viktor Moskovskich a Vladimír Marčenkov s nimi nakládali tak, že rozhodně vzbuzovali pozornost.
Po celou dobu zuřila mezi týmy Tatry a Kamazu velká bitva. Rusové v ní měli mírně navrch a tak se pouze měnil rozestup vedoucí dvojice Moskovskich - Loprais. V polovině soutěže činil zhruba hodinu a půl. Loprais se však zdržel hned v první etapě po dni volna a spadl na třetí místo, když se před něj dostal Marčenkov. Ten však odstoupil hned v následující etapě, Loprais se vrátil na druhé místo, ale s více než hodinovou ztrátou.
Rusové však zcela nezvládli závěr. Dvě etapy před koncem soutěže Moskovskich, místo aby si hlídal už značný náskok, brutální jízdou těžce poškodil přední nápravu. Shodou okolností to bylo v etapě se zakázanou asistencí a Rusové si zorganizovali pomoc mimo rámec pravidel. Loprais stáhl Moskovskichův náskok na pouhé dvě minuty a v další etapě se chystal útočit.
Útok však nebyl tak úplně třeba, protože psychicky labilní ruský jezdec svůj vůz krátce po startu etapy převrátil a odstoupil ze soutěže. Loprais si tak dojel pro své třetí prvenství. Triumf Tatry mohl být dokonalý, ale Buchtyára v závěru předstihl Japonec Sugawara na Hinu. Posádka Poldi Kladno poškodila zadní diferenciál a do cíle dojela mimo soutěž.
Soutěž automobilů se měla odbývat ve znamení souboje Citroën versus Mitsubishi - a také se tak stalo. Japonci však na rudé francouzské speciály nestačili. Většinu soutěže vedl Ari Vatanen na citroënu a po jeho odstoupení se do čela dostal Pierre Lartigue. V cíli druhý Fontenay na Mitsubishi na něj ztrácel propastných tři a půl hodiny.
Soutěži motocyklistů dominoval souboj mezi Kinigadnerem (KTM), Arcaronsem (Cagiva) a Peterhanselem (Yamaha). Celé první polovině vévodil Kinigadner, který vyhrál snad všechny soutěže poháru FIA, ale Dakar nikdy ani nedokončil, rok 1995 nebyl výjimkou. Poté v soutěži vedl Arcarons, ale Peterhansel jej v dramatickém finiši předstihl.
1995
MOTO: 1. Peterhansel (F/Yamaha) 80:45:15, 2. Arcarons (E/Cagiva) +23:16, 3. Orioli (I/Cagiva) +1:21:08
AUTO: 1. Lartigue, Perin (F/Citroen) 72:17:44, 2. Fontenay, Musmarra (F/Mitsubishi) +3:24:53, 3. Shinozuka, Magne (J, F/Mitsubishi) +4:10:04.
CAM: 1. Loprais, Stachura, Tomeček (CZ/Tatra), 2. Sugawara, Hamura, Shibata (J/Hino), 3. Buchtyár, Kořený, Krpec (CZ/Tatra).
