Rozesmátý Alberto Contador přichází k Nicolasi Rocheovi a obejme ho. Stejné gesto opakuje s dalšími spolubojovníky z neuvěřitelného útoku. "Nemůžu říci nic jiného než: Díky, díky, díky celému týmu. Jsem na vás všechny tak hrdý."
V moderní cyklistické historii nenajdeme podobný den, kdy jediná stáj předvedla v rovinaté etapě tak šokující a zdrcující únik. "Bylo to jako týmová časovka," říkáme Danielu Bennatimu.
"Ne, to bylo víc než týmová časovka," tvrdí italský tahoun. "Bylo to něco... něco fantastického. Jeli jsme šedesátkou na 110 procent." Z jeho kolegy Michaela Rogerse se řinou potoky potu. "Hrozně moc to bolelo. Ale když se vám povede takový týmový výsledek, bolest pomíjí," říká Australan.
O den dřív jejich šéf Bjarne Riis varoval: Budeme připraveni využít jakékoliv příležitosti, která se namane. "Hodně foukalo a my byli vpředu. Chtěli jsme to zkusit," přitaká Roman Kreuziger.
Třicet kilometrů před cílem se to stalo. Brit Froome zůstal v čele pole bez domestiků. "Šlo o rozhodnutí okamžiku. Podívali jsme se na sebe s Rogersem a věděli jsme: Pojedeme," líčí Bennati.
Celá ta Riisova parta byla tak dychtivá něco s etapou i celou Tour udělat. "Řekl jsem Michaelu Rogersovi: Pojď, jdeme na to. Alberto pokýval, Bennati jel," vypráví Roche. Sportovní ředitel Philippe Mauduit si v týmovém autě vykřičel plíce. "Go, go, go, go," řval na svoji šestici, která táhla 14člennou skupinu unikající Froomovi a spol.
"Dlouho bylo na vážkách, jestli nás sjedou. Ale pak se to zlomilo," říká Kreuziger. Mauduit se v cíli dme pýchou: "Dnes bojovali naši chlapci jako mušketýři. Jeden za druhého."
Nabiti sebevědomím věří, že teď se jim povede cokoliv. "Tour končí až v Paříži," připomíná Bennati. Už v sobotu čeká kopcovitá etapa do Lyonu a v neděli Mont Ventoux. Bláznivá páteční jízda jim všem vzala hromadu sil. "To určitě," odkýve Kreuziger. "Ale ty, kteří nás stíhali, to nestálo o moc méně sil."
