„Zatím dost hledám běžeckou formu. Možná se projevilo, že jsme v zimě nemohli závodit a pro mě je to v podstatě hlavní část roku, kdy skutečně trénuji,“ ohlíží se za svým vystoupením bývalá juniorská mistryně světa v běhu na lyžích. „Nakonec první závod byl pocitově dobrý, překážky jsem zvládla bez problémů a nohy taky šly dobře. Zato neděle už byla trápení od startu až do cíle.“
Závody se odehrávaly v přírodním muzeu ukrajinské lidové architektury na okraji Kyjeva, kulisy tak tvořily větrné mlýny a dřevěné kostelíky. Zatímco v úvodním Beastu stihl Kocumovou jen jeden trest, o den později už to bylo horší. Po chybách na oštěpu musela dělat „angličáky“, ale prvenství před krajankou Adélou Voráčkovou s přehledem uhájila.
Účastníky ukrajinských závodů trápilo úmorné vedro, pro všestrannou libereckou sportovkyni a členku městského zastupitelstva však bylo ještě horší odloučení od malého synka Tomáška.
„Bylo to poprvé, kdy jsme byli bez sebe déle než půl dne a už při cestě tam mi hrozně chyběl. A to ani nebudu mluvit o dalších problémech, fyzických, se kterými jsem se potýkala. Tomášek totiž stále téměř nepřišel na chuť jídlu, takže je tak z osmdesáti procent kojený,“ svěřila se Kocumová.
„Teď si to vynahrazujeme maximálním kontaktem, je to hrozný mazel a tak ten deficit poctivě doháníme,“ dodala se smíchem. Stejně jako ostatní sportovci, i ona přišla v pandemické době o spoustu závodů.
„Ani je nepočítám. Ty normální vem čert, ale hrozně mě mrzelo, že bylo zrušeno i mistrovství světa a Evropy. Loni se mi po porodu překvapivě dobře běhalo a vím, že před sebou už moc let vrcholového závodění nemám,“ uvažuje. „Snad to letos bude jiné a už se svět vrátí do normálu, včetně toho sportovního. Ještě aby si i tělo vzpomnělo aspoň na loňskou formu.“
Jako dvojnásobná mistryně světa a Evropy si ve světě Spartan Race už nemusí nic dokazovat. Jak sama říká, své už má splněno a teď je pro ni výzvou, jestli se dá vrcholový sport plnohodnotně skloubit s rolí matky. „Pokud se budu cítit dobře, tak bych letos ráda objela mistrovství Evropy ve Švýcarsku a pak mistrovství světa, které je rozděleno na dvě části - jedna je přímo ve Spartě a další až v prosinci v Abú Dhabí,“ říká.
„Ale hlavní meta je, aby mým sportováním nebyl nijak ochuzován Tomášek a aby se mi nevytratila radost z pohybu. Život je příliš krátký na to dělat věci, které vás nebaví a které nepřinášejí radost i vašemu okolí.“
