„Ta už mě opustila, ale rozhodnu se během následujících dní,“ říká 28letá úřadující mistryně světa v běhu na 400 metrů s plůtky z Moskvy 2013 a bronzová medailistka z OH v Londýně.
Jak se cítí Zuzana Hejnová na prahu sezony, která vyvrcholí pražským šampionátem? Je v klidu?
Zatím ano, ještě pořád je to vcelku daleko, i když na mistrovství Evropy myslím často. Ale klid převládá, protože vím, že za tu dobu se dá udělat ještě velký kus práce. Bude to vrchol halové sezony, každý náš atlet chce před domácím publikem zazávodit dobře, takže se odpovídajícím způsobem připravuju i já.
Zdraví, které vás loni tolik sužovalo, vám slouží?
Ano, musím to zaklepat. Před deseti dny jsme se vrátili z Kanárských ostrovů, kde až na jedno nachlazení probíhala příprava v pohodě a odtrénovala jsem všechno podle plánu. Na formu je ještě brzy, ale věřím, že směrem k mistrovství Evropy se to bude zlepšovat.
Na podzim, po uzdravení, jste naznačila, že tradičně náročnou přípravu budete muset s trenérem Daliborem Kupkou zmírnit, aby se vaše kalvárie neopakovala. Uspěla jste v tom?
Myslím, že ano, příprava byla přece jen volnější. Nemyslím, že bychom toho dělali míň, ale dali jsme víc na moje pocity. Tréninky jsme kombinovali trochu jinak, aby těch opravdu náročných nebylo hodně po sobě, aby bylo víc času na odpočinek. Myslím, že to prospělo celé naší skupině. Taky se pořád snažím hlídat a sledovat, aby zase nedošlo k nějakému problému, to není nikdy na škodu.
Před více než rokem jste začala koketovat s myšlenkou na halovou osmistovku, všechno ale zhatilo lednové zranění. Jak jste na tom teď? Už víte, jestli v O2 aréně zvolíte čtvrtku, anebo půlku?
Ještě ne, obě tratě teď poběžím během jediného týdne - v neděli 1. února čtvrtku v Moskvě a v sobotu 7. února osmistovku v Chotěbuzi. Na které se budu cítít líp, tu si zvolím pro pražský šampionát.
Úplně první letošní starty to ale nebudou, v minulém týdnu jste v Praze při veřejných závodech absolvovala netradiční tratě. Co vám napověděly časy?
Z úterní třístovky za 38,88 jsem byla trochu rozpačitá, ale v pátek jsem běžela šestistovku mnohem líp a z času 1:28,04 mám radost. Mnohem víc teď věřím tomu, že až s trenérem doděláme, co je potřeba, bude to na mistrovství Evropy dobré.
Přikláníte se možná už teď k jedné z tratí?
To nedokážu říct, protože jsem osmistovku ještě nikdy neběžela. Myslím ale, že delší tratě se mi běhají líp, jen ještě nevím, co to udělá při závodě.
Trenér Kupka říká, že jste schopná běžet půlku za dvě minuty. To bylo na základě pátečního času?
On mi to tvrdil už před tím závodem - dokonce dost přesně odhadl, za kolik to zvládnu, což jsem si vůbec nedovedla představit. Znovu mě utvrdil v tom, že mi neříká nějaké nereálné časy, a bez nějakého pochlebování uznávám, že tomu holt rozumí.
Takže z případného přestupu k osmistovce už strach nemáte? Před více než rokem jste říkala, že vás z toho jímá hrůza...
Ano, bránila jsem se zuby nehty. Spíš mám respekt, ale strach už ne, už to není jako dřív. Po té páteční šestistovce, na které jsem prohrála s půlkařskou specialistkou Lenkou Masnou o čtrnáct setin, jsem cítila, že mám ještě dost sil. Právě na to jedno kolo, kolik by zbývalo do cíle osmistovky.
Tudíž se na pražský šampionát těšíte? Žádný červíček nehlodá?
Rozhodně se těším a věřím, že se budu moci ukázat v dobré formě. V takové, abych bojovala o medaili.
A co očekávání fanoušků? Řeknou - hele, mistryně světa je zpátky, bude to paráda se zlatým koncem...
Myslím, že budou respektovat, že se vracím po roční odmlce a že hala není úplně moje parketa. Vědí, že mojí hlavní disciplínou je čtvrtka s překážkami, do které se pustím v hlavní sezoně.
