Celkově drží český cyklista 20: místo se stejným odstupem od dalších favoritů jako po prologu.
Jak jste nervózní první etapu Tour prožíval? Závěr byl víc než nervózní, že?
Byl určitě nebezpečný, nebylo to nic příjemného. Mám lehce spálenou nohu, ale nic to není, opravdu jen spálenina. Naštěstí jsem zůstal na nohách, mohlo to skončit mnohem hůř. Nebyla to klasická první etapa Tour, ti tři (Boom, Wynants a Perez) odjeli hned a bez větší námahy v úniku. Pak to bylo poměrně kontrolované, i když situaci komplikovala spousta větru a všichni jsme měli trochu strach, že by se mohlo něco stát. Ale náš tým závod poměrně vepředu. Zítra už to bude zvlněnější. V úterý ještě přečkat etapu na kostkách a potom už to bude snad dobré.
Když se před vámi ve finiši válela kupa cyklistů, jak jste stíhal zastavovat?
Přišlo to dvakrát, nejprve 2,5 kilometru před cílem a pak tady na posledním kilometru v zatáčce. Poprvé to ještě bylo pro mě v klidu, ale na tom posledním kilometru už na hraně. Dokázal jsem zabrzdit, ale šli do mě zezadu, proto ta spálenina. Hodně jsem musel vyvažovat. Nakonec je to ale dobré.
Pád Ivana Bassa předtím pro změnu zavinil volně pobíhající pes. Už jste to probrali?
Ne ne, ještě jsme se o tom nebavili.
Oscar Freire po cílovém masakru říkal, že jury by už s bezpečností měla něco dělat, protože pádů je čím dál víc. Jenže dá se s tím vůbec něco provést? Aby byly etapy bezpečnější?
Je složité něco vymýšlet. V první etapě je samozřejmě vždycky stres, s tím se nedá nic dělat.
Zítra už vás čeká zvlněná etapa, jejíž koncovku znáte z jarní klasiky Lutych-Bastogne-Lutych... Ale jen některé kopce.
Může se v nich zrodit důležitější útok?
Může se tam stát cokoliv.