Přestože měl za sebou téměř tisíc kilometrů dlouhou štreku z Německa, kde se v 90. letech usadil, na prvním tréninku extraligových házenkářů Robe Zubří překypoval energií a emocemi.
„Jsem impulzivní. Házenou hodně žiji. Chci vítězit. Jako hráč jsem nechtěl prohrát ani doplňkovou hru na tréninku,“ říká slovenský expert Peter Dávid, bývalý kouč bundesligového TV Grosswallstadt, slovenské reprezentace mužů nebo žen Baníku Most a nově trenér trojnásobných českých šampionů.
Musíte někdy krotit také sám sebe?
Klidně vkročím na palubovku, když hráčky po třech minutách zápasu neplní taktické pokyny. Ale zase celé utkání nepříčetně nekřičím, nemohl bych se soustředit na svoji práci.
Po šesti letech u žen se vracíte k mužům. S jakými pocity?
Hodně se těším. Všichni vědí, jak jsem skončil v Michalovcích (loni na podzim hned po první porážce sezony). V Zubří mi slíbili, že mě po první prohře nevyhodí. (úsměv) Věřím, že budeme oboustranně trpěliví. Určitě se výsledek dostaví, akorát neumím říct kdy.
Do Německa, kde jste trénoval v bundeslize můžu i žen, jste se nechtěl vrátit?
Když jsem v roce 2014 ještě jako reprezentační trenér převzal Prešov, sešel jsem v Německu z očí. Léta jsem se toulal po Česku a Slovensku. Měl jsem nějaké nabídky, ale od únorového telefonátu ze Zubří jsem nad ničím jiným neuvažoval. Tenhle projekt mě oslovil.
Takže Německo je pro vás uzavřená kapitola?
To člověk nikdy neví. To je, jako byste se mě zeptali, jestli chci žít do šedesátky, nebo do stovky. Teď mám v Zubří smlouvu na dva roky, na které se budu plně koncentrovat. Mám tady nějaký cíl, povinnosti. Ale s Německem, kde žije celá rodina, neztrácím kontakt.
Budete v Zubří sám? Váš předchůdce Michal Tonar kvůli rodině, která žije v Plzni, po roce skončil.
To bylo největší dilema. Od prosince jsme byli v Německu u dcery. Po roce a půl jsem viděl svoje děti. Manželka pak dostala velkou šanci dělat na škole zástupkyni ředitele. Vracíme se proto do Grosswallstadtu. Pronajali jsme si byt u Mohanu. Do konce srpna zůstane se mnou, pak budeme trochu pendlovat. Ale celý život kočuji. Nějakých 900 kilometrů neřeším, 1 300 z Michalovců bylo horších. V Zubří chci bydlet kousek od haly, abych mohl odvést maximum.
Pořád platí, že Německo je házenkářská země číslo jedna?
Bundesliga se nedá srovnávat s žádnou jinou soutěží, i když třeba francouzská udělala pokrok. Budoucí manžel dcery hraje ve druhé bundeslize, syn ve třetí. Obě soutěže jsou na vysoké úrovni. Německo je obrovsky házenkářská země.
A vy jste tam vedl šestinásobného mistra Německa TV Grosswallstadt. Pomohlo vám to v kariéře?
Tehdy mi otevřelo dveře ke slovenské reprezentaci, do Prešova. Bohužel jsme tehdy sestoupili z bundesligy. Klub měl obrovské ekonomické starosti. Mančaft nebyl dobře poskládaný. Na každé pozici se hraje se dvěma hráči, jenže my jsme měli kvalitní jedničku, ale náhradník byl mladý sedmnáct osmnáct let. Tohle byla černá kaňka mé kariéry.
Dají se přenést vaše zkušenosti z bundesligy do Zubří?
Netuším, jak se trénuje v Česku. Všude přicházím s tím, co si myslím, že bude fungovat. Mám určité body, na kterých trvám, které jsou nalinkované. Jsem hodně systémový člověk, dbám na organizaci, nacvičené kombinace. Ale nechci, aby mančaft vypadal jako naprogramovaný. Můj vysněný mančaft je Barcelona, čerpám hodně z Ligy mistrů. Mám rád inovace. První trénink byl hodně ostrý. Tak to mám nastavené. Nevím, co je moc, co je málo. Hráči si zvyknou. Dohodli jsme si to jednoznačně – začátek tréninku je daný, konec není znám. (úsměv)
Tonar mladý tým hodně pozvedl, ale semifinále extraligy mu těsně uteklo. Od vás budou fanoušci automaticky čekat, že tým posunete ještě výše. Počítáte s tím?
Pět roků jsem zažil, že když prohraješ v neděli zápas, tak nevíš, co bude v pondělí. I když bude rozhodující část přípravy kvůli odjezdu osmi hráčů na juniorské mistrovství Evropy komplikovaná a los není lehký, nechci si vytvářet alibi. Když se bavíme o mladých, loni byli obrovským překvapením. Teď jsou okoukaní, bude to jiné. Ale měl jsem z nich dobrý pocit i teď při prvním tréninku. Myslel jsem si, že budu muset kupu věcí napravovat, ale klobouk dolů před Mikym, jakou práci tady odvedl. Tým je mixem hodně mladých hráčů a několika zkušených veteránů.
Jak se vám zamlouvá tohle složení?
Jsem spokojený, že se vrátil Ondra Mika. Mladí se obrovsky posunuli, ale zkušené hráče musíte mít v týmu vždycky. Potřebuji je na hřiště, do kabiny, do autobusu, všude. Bylo důležité, aby se tento mančaft nerozpadl, zůstal pohromadě. Aby zkušení potáhli další mladé. Přeji si, abychom měli v hale diváky. Mohli cestovat, kam bude potřeba. Třeba za hranice, když se podaří evropské poháry. Budu se snažit vytlouct z mančaftu maximum, abychom měli po každém zápase dobrou náladu a pak si třeba spolu dali skleničku.
 |
Chtěl jste od vedení posily?
Vím, že v Zubří je to postavené na domácích hráčích. Všude visí „Za dědinu“. Měl jsem na tréninku 23 hráčů, neuvěřitelný luxus, čtyři levoruká pravá křídla, to nikde neexistuje. I kdybych někoho chtěl, nevím, jestli bychom ho uživili.
Jaký máte přehled o české extralize?
Když se mi ozvali ze Zubří, začal jsem ji intenzivně sledovat. Musím se připravit. Jsem sportovní nadšenec. Na satelitu sleduji Ligu mistrů, bundesligu, doháním Tour de France, mám záznamy dvou etap, ve finále NBA jsem u prvního zápasu.
