Do rozsáhlých plání plných nástrah, v nichž účastníkům hrozí i smrt, vyrážejí závodníci se speciální technickou výbavou právě pro případ nečekaných potíží.
Hlavním pomocníkem dobrodruhů ve svízelných situacích je černá krabička, jež přesně monitoruje jejich pohyb. Pokud motocyklista zastaví, organizátoři hned dostávají zprávu. Stejně tak přístroj zaznamená a hned informuje, pokud dojde k většímu nárazu, třeba při havárii. Systém, jehož součástí je navigační GPS, se nazývá Iritrack.
K jeho ovládání má jezdec tři tlačítka. Červené, kterým upozorní na to, že má velký problém, což znamená zranění.
Může to za něj udělat také první jezdec, který ho najde, lhostejno, jak dlouho u něj stojí. Čas se mu v tu chvíli nepočítá minimálně do příletu vrtulníku nebo příjezdu organizátorského vozu.
Zeleným tlačítkem signalizuje, že je v pořádku, má pouze porouchaný motocykl, ale předpokládá, že bude pokračovat dál. Zároveň by měl modrým tlačítkem, kterým ovládá satelitní telefon, ohlásit pořadatelům důvod, proč stojí, a případně rozsah zranění, pokud je schopen komunikovat.
Pokud je itritrack poškozený a jezdec se nemůže dočkat pomoci, veze ještě satelitní radiomaják, tzv. balisu, která vlastně pořadatelům přesně lokalizuje místo, kde se závodník nachází. Je to stejný systém, jaký mají piloti stíhaček v případě katapultování. Ten i třeba v případě, že dopadnete na strom nebo do hustého porostu, funguje s přesností na jednu větev.
Mimo to jezdci mohou mít u sebe satelitní telefon a součástí povinné výbavy jsou i světlice, strobo svítilny, to pro případ, že by v dáli zahlédli vrtulník, který pravidelně křižuje nad trasou a monitoruje závodní pole. A ten není pouze jeden, ale je jich několik.
Všechny tyto úkony vyjma použití světlic Pascal Terry udělal. Proto je s podivem, jak tragické následky měla jeho nehoda. Dnes už se nikdo korektně nedozví, co se vlastně stalo.
Je otázkou, zda se jedná o shodu náhod, kdy třeba v posttraumatickém šoku odešel několik desítek metrů od motorky a trasy, nebo o hrubou neomluvitelnou chybu organizátorů, kteří podcenili situaci a zabývali se jinými problémy, které Dakar provázejí od samého začátku.
V každém případě je podivné, že po dvou dnech údajného intenzivního pátrání Pascala Terryho nikdo nenašel. Doktor, vyslaný v organizátorském vozidle, ho našel ihned, a to ještě potmě.
Mnoho jezdců má nemilé vzpomínky na to, jak čekali na sběrné vozidlo Balais – neboli koště, které "zametá" zbytky startovního pole. Své by o tom mohl vyprávět např. slovenský jezdec Jaroslav Katriňák, který na něj čekal sám v poušti bez pomoci několik dní, bez jakéhokoli kontaktu s organizátorem a okolním světem.
Nový Dakaročima novinářky Vierka Kaštanová, manželka motocyklového závodníka Iva Kaštana, se účastní už sedmého ročníku Rallye Dakar. |
Přirozená osamělost motorkáře na Rallye Dakar, kdy dlouhé tisíce kilometrů tráví v tichém či hlasitém dialogu se svým strojem, se ještě prohloubí, když stroj ztichne, ať už kvůli havárii či poruše. Kolem je ticho, vítr a pálící slunce. Samota, pocit ztracení v nekonečných pustinách se dostaví během okamžiku...
Prvotním záměrem zakladatele závodu Thierryho Sabina bylo zorganizovat "bezpečný" závod pro dobrodruhy, protože se sám ztratil v poušti a bez pomoci tam málem zemřel. Zachraňování ztracených jezdců se mu stalo osudným, když při jejich hledání v písečně bouři jeho vrtulník havaroval.
