"Oznámila nám, že by ráda ukončila svoji kariéru, což mě i holky samozřejmě mrzí," řekl o ní po posledním utkání základní části strakonický kouč Ivan Beneš. "Má dlouhodobé problémy se zády. Teď bude otázka, jak zbytek sezony bez ní zvládneme. Bude to velmi problematický zbytek sezony, protože ostatní kluby naopak posilují, nakupují Američanky."
Strakonice by sháněly posily, kdyby se dostaly do první šestky. "Takhle se nemáme na koho posilovat," upozornil manažer klubu Eduard Gaisler. V týmu dostanou šanci mladé hráčky, které neustále ze Strakonic odcházejí. Budou moci dokazovat, že si příležitost zaslouží a soutěž zvládnou.
Zora Jilečková už u toho zřejmě nebude. Její poslední zápas proti Slavii byl tristní. Strakonice prohrály o koš a přišly o první šestku v nadstavbě soutěže.
Rozhodčí ji hlídali a pískali jí fauly, které snad nikdo ani neviděl. "Ohledně faulů, nebo spíš toho, co mi bylo písknuto, k tomu se vyjadřovat nebudu," prohodila.
Mohla by nadávat, když už nebude hrát. Ale k tomu se nesnížila. "Člověka to mrzí. protože týmu chce pomoct. Zvlášť, když to není ztracený zápas," říkala. Při jejím vyloučení byl stav na začátku čtvrté čtvrtiny nerozhodný 68:68.
Po utkání řekla, že kariéru ukončila už před Vánocemi. "Pak jsem všechno ještě zvážila," upřesnila. "Proti Slavii to byl rozhodující zápas o první šestku, tak když už jsme tým, řekla jsem, že nemůžu nechat baby ve štychu," říkala. "Nejsem ten typ, co řekne: Nemám smlouvu, tak nehraju."
Pomohla. Když dohrála, nevěděly si spoluhráčky chvíli rady. "Jsem ráda, že jsem byla platná. Že to nebylo marné," shrnula.
Nastřílela 20 bodů, nejvíce ze všech 21 zápasů, do kterých v sezoně nastoupila. Přitom odehrála jen tři čtvrtiny. Rozloučila se důstojně.
"Není složitější věc než vstávat při vrcholovém sportu ráno z postele," vysvětlovala, proč dohrála. O nové smlouvě nejedná. Do zápasů ve skupině A2 o sedmé místo nemíní zasáhnout.
Nejen hráčka. Někdy i tlumočniceJe jí 32 let a měří 194 centimetrů. Její výška ji k basketbalu předurčila. Pochází z jižní Moravy a na jejím přízvuku je to stále znát. Na gymnázium chodila do Břeclavi. Odtud odcestovala do USA, kde navštěvovala univerzitu v Chicagu a hrála zde basketbal v univerzitní lize. Vystudovala University of Illinois. Po návratu do Evropy působila sezonu ve francouzském Mourenx a zahrála si ve Švédsku v Marbo. Dobře zná i druhou španělskou ligu, kterou dvakrát vyhrála. V roce 2010 přešla do týmu Aradu v Rumunsku. Tam však nikdy nenastoupila a vrátila se do Česka. Od sezony 2010–11 hrála za Strakonice. Byla v týmu, který získal v roce 2011 historické bronzové medaile. Na jihu Čech hrála dobře a odměnou jí byla nominace do reprezentace. Byla v kádru pro mistrovství Evropy v Polsku. Už jako osmnáctiletá hrála za národní tým na mistrovství světa juniorek. Ve Strakonicích se dobře uvedla nejen jako hráčka, ale také jako tlumočnice. Její angličtina je stejně dobrá. Proto se starala také o americké posily, které se každou sezonu střídají. |
