„Když před časem uviděl Registanu na dostizích v Meranu, už s novým jezdcem Crowleym, byl z toho naměkko. I nějaká ta slzička mu ukápla,“ říká Čestmír Olehla, trenér Registany.
„Ovšem jinak se s úrazem úžasně vyrovnal,“ tvrdí jezdkyně Martina Růžičková. S Gehmem se spřátelila, když spolukomentovala Velkou pardubickou pro Českou televizi.
Týden před loňským osudným pádem se spolu setkali v německých stájích Jolly. Dokonce mu pomáhala sedlat dvouletého koně, který později způsobil Gehmův tragický pád. „Zrovna jsem měla na sobě korzet. Peter mě nabádal: Bacha, nechoď k němu, ať ti něco neudělá.“
Nešlo o špičkového koně. Naopak, všichni nad ním lámali hůl. „Byl téměř neovladatelný. Ale Peter říkal: Mně je ho líto. Nechci, aby ho zabili. Proto ho jezdil.“
V pondělí 14. prosince 2005 s ním tentýž mladý kůň narazil do bariéry. Následky byly pro německého žokeje tragické: přerušená mícha, přelámaná a utržená žebra.
„Jen jedno jeho žebro zůstalo celé,“ líčí Růžičková. „Přestaly mu fungovat plíce, v umělém spánku bojoval o přežití. Vydržel jen proto, že je tvrďák.“
Hned, jak se Gehm probral z kómatu, telefonovala mu. „Bála jsem se, v jakém bude psychickém stavu. Ale neřekl: Já to vzdám.“
Postupně, byť na vozíku, se vracel do života. Ve stáji Jenny se přeškolil na manažera. V autě mu přestavěli řízení na ruční ovládání.
A jednoho dne si oživil i dávné vzpomínky. Znovu seděl na koni! „Dva lidi ho přidržovali ze strany a jeden zpředu.“
Taková póza se však elitnímu žokeji Gehmovi z duše protivila. „Vymínil si, že se na chvíli udrží sám. A dokázal to, i když je ochrnutý. Má úžasné těžiště těla,“ popisuje Růžičková.
Nedávno se znovu potkali. „Peter mě ujistil: Zvykám si na nový životní styl. Ale pak se ke mně naklonil a povídá: Víš, stejně bych ještě někdy zase rád chodil. Možná je to utopie. Ale věda jde rychle dopředu.“
Malou naději mu dává nový výzkum na bázi štěpení buněk.
V Pardubicích dostane osobního asistenta a při slavnostním večeru v hotelu Zlatá štika také pamětní Zlatou jehlici. Vzpomínku na zdejší triumfy.
„Peter je nenahraditelný,“ skládá mu poctu i trenér Olehla. „Ve střední Evropě jsem nepoznal geniálnějšího překážkového jezdce, než jakým byl on.“
