A 23letá Jankovičová se chystá usednout na trůn, 11. srpna bude dosazena na první místo. "Jako bych prožívala nějaký sen," přiznala. Nevyhrála grandslamový turnaj.
Nepatří k obletovaným kráskám světové špičky. Vždycky se spíš držela trochu ve stínu jiných. Však o ní také srbští novináři ještě nedávno tvrdili: "Na rozdíl od Ivanovičové si Jelena tolik nevěří proti slavným soupeřkám."
Něco na tom bylo. Snad v ní pořád zůstalo něco z jemné a citlivé pianistky, kterou byla dřív, než se naučila v rukách pevně svírat raketu.
"Tenis mě uchvátil až ve chvíli, kdy jsem viděla Moniku Selešovou. Doteď je mým vzorem," tvrdila.
Jelena už není útlocitná dívka od klavíru. Naučila se být neúprosná.
Vlastní psychika ji však stále ještě dokáže při zápase zradit. "Někdy se mi derou do očí slzy a říkám si: Jeleno, nebuď blázen. Vždyť ani neuvidíš na míč," popisovala. "Ale jsem už taková. Hodně se směju. A když mi je do breku, tak to na mně poznáte."
Její bezprostřednosti chtěli využít i srbští filmaři, když jí nabídli roli v komedii. Na natáčení nedošlo.
"Do něčeho zábavného bych se ale klidně pustila. Buď do komedie, nebo do akčního filmu," žertovala.
Však je také bojovnice. Během kariéry ji trápilo jedno zranění za druhým, svízele překonala. Zatne zuby a nestěžuje si. Nestěžovala si ani jako malá, když měla na Bollettieriho akademii poněkud jiné podmínky než třeba Maria Šarapovová.
Zatímco blonďatá Ruska se celé dny věnovala výhradně tenisu, Jankovičová chodila od osmi ráno na šest hodin do školy a teprve potom mířila na kurt. "Škola pro mě byla číslem jedna, tenis až dvojkou," přiznala. "Nikdy by mě nenapadlo, že se opravdu stanu profesionální tenistkou."
I teď je zapsána mezi studenty bělehradské univerzity. Původně se učila ve škole pro diplomaty, teď se dala na ekonomii. Není divu, oba její rodiče se tomuhle oboru věnovali.
"Vždycky mě vedli hlavně k tomu, abych se ve škole neflákala," vyprávěla. "Jakmile se mi začalo dařit ve sportu, chtěli po mně, abych byla svědomitá i při hře." Dobrá rada. Podle všeho se jí to vede.
