Od rozdělení federace byli medailovými dodavateli výhradně junioři (4 zlata - 4 stříbra - 6 bronzů) a jezdci do 23 let (2 - 2 - 5). Jenže to je maximum, kterého (většinou) dosáhli.
Přišly zahraniční smlouvy, nabídky velkých peněz. A konec.
"To je celé špatně, kluci by ven měli chodit až kolem dvaceti let, do té doby mají zůstat pod trenéry doma," radí Čestmír Kalaš, předseda cyklokrosové komise na svazu cyklistiky. "Za hranicemi teď působí sedm závodníků a uchytili se jen Štybar a Šimůnek. Je to, jako když jde hráč do NHL, a není hotovej. Taky skončí."
juniorští šampioni1980 (Wetzikon) 1983 (Birmingham) 1984 (Oss) 1991 (Gieten) 1993 (Corva) 1995 (Eschenbach) Zdeněk Mlynář 2001 (Tábor) 2010 (Tábor) |
Mezi českými juniorskými mistry jsou velká jména: Šimůnek, který se mimo juniorských titulů radoval ještě třikrát mezi amatéry, nebo Kreuziger starší, bronzový z MS v Mladé Boleslavi, který pak slavil triumfy na silnici.
Ale patří sem taky taková jména, která se právě u svého titulu zastavila.
"Asi jsem nad sebou neměl pevnou ruku," hádal Zdeněk Mlynář, vítěz z Eschenbachu 1995. "Do mužů jsem přestupoval s tím, že něco umím, že to někam můžu dopracovat. Ale taky jsem si myslel, že všechno půjde samo. Nešlo. Zlomilo se to. Každý si to musí přebrat sám v sobě."
Mlynář taky utekl k silniční cyklistice, ale slavil jen na domácích tratích. Pak sice dokázal vyhrát první závod SP v Belgii v roce 2004, ale vrcholem bylo "jen" celkové vítězství v českém poháru.
"Paprstka tu medaili unese," doufá kouč cyklokrosové reprezentace Petr Klouček. "Jaký je, se ale ukáže až mezi elitou, tam teprve začíná cyklistika."
"Není to typ jezdce, který by chtěl bojovat o druhé místo," doplnil Paprstkův týmový trenér Jan Slavíček.
Z někdejších juniorských šampionů jeli v Táboře dva: Kamil Ausbuher dojel 29., Martin Bína přišel jen těsně o medaili po spurtu se Svenem Nijsem.
A další zlatý junior seděl v komentátorském studiu televize. "Mě vítězství nijak nepoznamenalo," ujišťoval Ondřej Lukeš, šampion z roku 1991. "Sice jsem ještě na letišti po závodě podepsal smlouvu s italskou stájí, ale měl jsem nad sebou tvrdou ruku Fišery a Šimůnka, kteří mě drželi na zemi. A to stejné musí trenér udělat s Paprstkou."
