Ona byla v sobotu vyhlášena českou posádkou roku, on dostal Čestné uznání předsedy Českého veslařského svazu za zásluhy o veslařský sport.
Co zdraví, Mirko? Už slouží?
Stoprocentně.
Jak dlouho po olympiádě jste to bolestivé olympijské zranění mezižeberního svalu vlastně cítila?
Dohoda s panem Kolářem zněla: minimálně šest týdnů klidu pro vyléčení. Prodloužila jsem si to na dva měsíce.
To jste měla krásnou dovolenou.
Společensky jsem si ji užila. Obešla jsem desítky akcí.
Která se vám líbila nejvíc?
Festival v plzeňském pivovaru. S ostatními olympioniky jsme tam měli přípitek, autogramiádu a pak nás vzali do pivovarského sklepení.
Vy máte ráda pivo. Kolik jste jich stihla?
Skoro žádné, fanoušci chtěli fotky.
ZLATO! Skifařka Mirka Knapková na olympijských hrách v Londýně
Bavilo vás to?
Nevadilo mi to. Byl to krátký čas, ta největší euforie z lidí už teď vyprchala.
Stále nosíte olympijské zlato v kabelce?
Už ne. To bylo měsíc po Londýnu.
Váš příběh s vůlí vydolovaným zlatem navzdory zranění byl v srpnu strhující. Jak jste tu medaili posléze zhodnotila?
Vlastně nijak. Žádnou reklamu jsem nenatočila.
Jste z toho rozčarovaná?
Tu medaili jsem měla jako dlouholetý sen, za tou jsem šla, ne za penězi. Na druhou stranu by nebylo špatné všechnu tu dřinu taky nějak zhodnotit. Přijde mi to trochu líto.
Souvisí s tím nějak váš zvažovaný přestup do větší lodi?
Hledám změnu, chci si ke skifu něco přidat. A čím větší loď to bude, tím lépe. Hodně mě poslední dobou bavily starty na osmě. Ale dost záleží na tom, jakou budou mít další holky z naší skupiny výkonnost.
