Nairo se vrátí
Na něco takového není Nairo Quintana vůbec zvyklý.
V letech 2013 a 2015 dojel na Tour de France druhý, o rok později třetí. Vyhrál italské Giro i španělskou Vueltu.
Jenže letos? Jedna velká bída.
Přitom cyklista Movistaru začal rok velmi slušně.
Na Oro y Paz nestačil jen na kometu sezony Egana Bernala. V Katalánsku zase dojel druhý za týmovým kolegou Alejandrem Valverdem, v Baskicku skončil pátý, ve Švýcarsku třetí.
Až se chce říct, že lepší přípravu směrem k Tour mít ani nemohl.
„A já s tím vším byl nadmíru spokojený. Ta první půlka se mi povedla, jenže na Tour mi pak chyběla jiskra. Nevedlo se mi tak, jak bych očekával,“ popisoval.
Už úvodní etapa Tour byla pro Quintanu smolná. Ztratil přes minutu jen proto, že měnil zničené kolo těsně před ochrannou tříkilometrovou zónou.
O dva dny později se manko na nejlepší zdvojnásobilo po týmové časovce.
Kolumbijec se navíc trápil i v tolik oblíbeném horském terénu. Pouze v krátkém 65kilometrovém sprintu do Saint-Lary Soulan to byl ten muž, který v minulých letech nebojácně proháněl Chrise Frooma.
Po pěti letech slavil Nairo Quintana na Tour de France etapové vítězství.
Dočasně se tehdy pořadím posunul na pátou příčku, aby o dva dny později ztratil sedm minut a klesl na devátou a po časovce nakonec na desátou příčku.
Ani španělská Vuelta Quintanovi sezonu nezachránila.
V první polovině to vypadalo, že by mohl zopakovat svůj dva roky starý triumf, jenže on postupně uvadal – bylo z toho až osmé místo v Madridu.
„Letos jsem nenaplnil očekávání na velkých závodech. A to je jako kdybyste během sezony nezajeli vůbec nic,“ bilancoval na závěr sezony.
Tak trochu paradoxně byl právě letos na podzim uveden Mezinárodní cyklistickou unií do síně slávy mezi 100 nejlepších cyklistů historie na 61. místě.
Jestli to je maximum, na které může Quintana dosáhnout?
Nemusí být. V osmadvaceti je momentálně v nejlepším věku kariéry. Vždyť i Froome poprvé ovládl Tour právě v tomhle věku.
„A pro mě je ten francouzský závod pořád snem, o který se budu snažit. Giro i Vueltu už jsem vyhrál, ale Tour? To je pořád kámen v botě,“ říká.
Příští Tour mu má svým horským profilem a menším počtem časovkářských kilometrů absolutně vyhovovat.
Mikel Landa.
A byť se na ní nejspíš sejde s týmovým kolegou Mikelem Landou, může svět znovu přesvědčit, že v horách ještě není tím vyhaslým kolumbijským talentem.
„Ta trasa sedí Mikelovi i Nairovi,“ uvažuje sportovní ředitel Movistaru Eusebio Unzue. „Oba budou lídři naší sestavy, Naira totiž po jedné sezoně nemůžete odepsat. Soupeři ho respektují a on pořád patří mezi favority každého závodu, do kterého nastoupí.“
Aby to platilo v dalších sezonách, Quintana se musí vrátit ke svým základům.
„K věcem, které jsme dělali v minulosti, když jsem dojížděl na pódiu. A věřím, že to dokážu. V některých testech před sezonou jsem měl nejlepší výsledky v životě. Neztratil jsem jiskru, jen se mi nedařilo prodat formu v těch třech týdnech, na kterých záleželo. Ale Nairo se vrátí,“ ujistil své fanoušky.
O krok pozadu
„Celý rok tomu něco chybělo.“
Stručně zhodnotil letošní trápení vítěz Vuelty z roku 2015 a uvažovaný nástupce Vincenza Nibaliho.
Ne, touha závodit Fabiu Aruovi nescházela. Nebyl důvodem, proč prožil nejhorší sezonu své profesionální kariéry. Vždyť rodák ze Sardinie závodil i v posledním podniku kalendáři na Tour of Guangxi.
„Řeknu vám pravdu. I když to může znít bláznivě, po tak nepovedené sezoně, jaká byla ta letošní, mám pořád touhu závodit. Proto jsem tady,“ tvrdil po příletu do Číny. „Nepřijel jsem sem bez motivace. Má kondice pochopitelně není nejlepší, nebyla ani v posledních týdnech, ale z fyzického hlediska je pro mě důležité jet další závod. Mít tuhle zkušenost, která se může v budoucnu hodit.“
Ani v Číně to pochopitelně žádná sláva nebyla, Aru dojel patnáctý. Jen tak orámoval premiérovou sezonu v UAE Emirates, která mu hodně zhořkla.
Na startu Gira v Jeruzalémě se Fabio Aru ještě smál.
V únoru dojel třináctý na Abú Zabí, pak dvanáctý na Tirrenu-Adriatiku, Katalánsko ani nedokončil. Šestým místem se poté zvedl na závodu Kolem Alp, jenže pak nedokončil Giro. V Polsku se vrátil desátým místem a na Vueltě chtěl zavzpomínat na svůj tři roky starý triumf.
Z toho vzpomínání ho musela po 23. místě bolet hlava.
Pouze třináctkrát dojel letos Aru v etapách mezi nejlepšími deseti, nejlépe pak skončil čtvrtý ve čtvrté etapě Tirrena.
„Celý rok mi něco chybělo. Pořád jsem byl o krok pozadu za nejsilnějšími kluky. Nedostal jsem se do své top kondice, a to při současné vyrovnanosti pelotonu nejde. Nemůžete být na 95 procentech své výkonnosti,“ vysvětloval. „Výsledky, které jsem letos předváděl, nebyly z těch, na které bych byl zvyklý z uplynulých let.“
Sám se rozhodl vynechat i náročný světový šampionát, který by přitom za normálních okolností jeho naturelu svědčil.
„Jindy bych na nic podobného ani nepomyslel,“ přiznal.
Už před pěti lety byl důležitým mužem u triumfu Vincenza Nibaliho na Giru. V dalších letech už byl lídrem Astany sám. Dvakrát dojel na Giru na pódium, vyhrál Vueltu.
V tom roce 2015 ho byla radost sledovat.
Fabio Aru se v roce 2015 zapsal mezi vítěze Vuelty.
Neustále útočil, nikdy se nevzdával. Dokázal úžasně zvrátit španělskou Grand Tour v poslední horské etapě a zdálo se, že má před sebou budoucnost lemovanou mnoha triumfy na třítýdenních etapových závodech.
Jenže zmýlená neplatí, od té doby Arua dolů sráží neustálá zranění a nemoci.
Předloni dojel na Tour třináctý, loni ho z Gira, které startovalo na rodné Sardinii, vyautovalo pochroumané koleno. Uzdravit se stihl alespoň na Tour, kde vyhrál etapy a skončil celkově pátý.
Jenže letos přišel rok plný chmur.
Kdo také letos zklamal?Richie Porte. Populární Tasmánec přišel o další rok, ve kterém měl konečně zazářit a dojet na pódiu na jedné z Grand Tour. Z francouzské Tour ho podruhé v řadě vyřadila devátá etapa. Na Vueltu se nestihl dát dohromady a trápil se od začátku do konce. Louis Meintjes. „Bude prvním Jihoafričanem, který vyhraje Tour,“ říkalo se o něm. Jenže místo toho, aby Meintjes po loňském osmém místě na Tour letos stoupal, přišel zmar. Giro nedojel, na Vueltě byl neviditelný. Nejlepším výsledkem bylo deváté místo na závodě Kolem Burgosu. Rigoberto Uran. Loni dojel na Tour druhý a čekalo se, jestli podobný výsledek dokáže jednatřicetiletý Kolumbijec zopakovat. Nedokázal. Tour po pádu nedokončil a pódium bylo daleko i na Vueltě, kde skončil sedmý. Ilnur Zakarin. I od Rusa z Tatarstánu se čekalo víc než deváté místo na Tour a dvacáté na Vueltě. Vždyť páté místo z loňského Gira a třetí příčka z Vuelty slibovaly mnohé. Na sezonu 2017 ale Zakarin nenavázal. |
„Trénoval jsem víc, než bych měl, a tělo řeklo stop. Na Giru jsem navíc zjistil, že mám alergii na lepek a mléčné výrobky, které mi nedělaly dobře,“ vysvětloval důvody, proč italský závod po očividném trápení nedokončil.
„V posledních letech jsem měl vždycky nějaký problém. Nebyl jsem schopný podávat výkony po celou sezonu, a to je něco, z čeho nejsem šťastný. To ovoce z práce, kterou jsem dělal, jednoduše nepřicházelo. Ale i takový je občas sport. Důležité je neztrácet naději, že se to jednou zlomí,“ říká.
Zlomit se to mělo už na Vueltě.
Aru potřeboval nějaký psychický náboj. Výsledek, který by ho do příští sezony povzbudil. Ani ve Španělsku se nedočkal, a tak nahánění ztracené formy bude pokračovat i příští rok.
„Už se nemůžu dočkat restartu. Až tento rok hodím za hlavu a připravím se na další. Nejsem v hlavě mrtvý, to ani náhodou. Fyzicky to bylo špatné, ale psychicky mám hlavu nastavenou správně. Vím, že budu zase silný, a to je důležité,“ tvrdí.
V příští sezoně se Aruovi v týmu zvýší konkurence. O pozici jedničky pro etapové závody už nebude bojovat jen s Danem Martinem.
Do UAE Emirates přichází po sedmi letech ve Sky Sergio Henao. O svůj prostor bude bojovat také teprve 20letý Tadej Pogačar – letošní vítěz Tour de l´Avenir.
Je jen na Aruovi, aby ukázal, že má stále na to, aby vyhrával velké Grand Tours.
„Udělal letos spoustu chyb, ale je to inteligentní kluk. Měl by se vrátit k tomu, co u nás fungovalo. Jinak Italové přijdou o velkého šampiona,“ varuje bývalý Aruův šéf z Astany Giuseppe Martinelli.
