Zatímco většina lidí už sedí v práci, mnozí cyklisté na Tour de France ještě vyspávají. "Etapy končí v šest hodin, spát se chodí mezi dvanáctou a jednou po půlnoci. Večeře bývá v deset večer. Takže stačí pozdní snídaně, vstává se až v deset," líčí František Raboň zvyky amerického týmu Columbia. "Ovšem třeba Italové jdou na osmou na snídani a v deset mají ještě těstoviny."
trénink na velký závod"Jsou dva typy přípravy na třítýdenní etapový závod," říká František Raboň. "Třeba Roman Kreuziger má daleko radši před závodem dva, tři týdny volna a trénuje si, jak potřebuje. Já, když se chystám třeba na Vueltu, musím před ní mít dva nebo tři kratší etapové závody na rozjetí." |
Český cyklista letos po dvě etapy nosil žlutý dres na závodě Kolem Romandie, vyhrál prolog a s týmem i časovku. Kvůli únavě z první půlky sezony se vzdal šance jet na Tour de France. Ovšem už třikrát dokončil Giro d'Italia, letos jej čeká Vuelta. Moc dobře ví, jak třítýdenní etapové závody fungují. "Giro, Tour a Vuelta jsou plus minus stejné."
Týmy si na velké závody vozí vlastní kuchaře, kteří na ráno chystají například ovesné kaše dle chuti svých strávníků. "Jezdí zejména do Francie, protože tam je jídlo asi nejhorší. Z jednoho croissantu ke snídani bychom moc daleko nedojeli," popisuje Raboň.
Snídaně cyklistů se trochu liší podle náročnosti a typu etap. "Každý den máme připravené vločky. Na delší etapy jsou vajíčka nebo šunka se sýrem. Pro časovky se většinou jí houska s marmeládou, rychlejší cukry," popisuje Raboň. Vše ovšem záleží na chuti závodníků. "Někdo je zvyklý, že snídá hranolky, tak si je prostě dá. Třeba i Mark Cavendish si loni na závodech Kolem Irska dal slaninu, fazole. Prostě anglickou snídani," popisuje Raboň.
Pak cyklisté zamíří zpátky na pokoj a sbalí kufry. Zavazadla si vyzvednou masér s mechanikem, kteří je naloží do kamionu putujícího směrem k dalšímu noclehu. Cyklisté z domova často odjíždějí s lehkými kufry, protože týmové oblečení dostávají mnohdy před začátkem etapového závodu. Ovšem některé vybavení je přesto lepší nezapomenout zabalit už doma.
"Když jsem jel na první Giro, říkal jsem si: Super, Itálie v květnu. Zabalil jsem si kraťasy. A pak mě dostaly dojezdy do hor, kde nahoře sněžilo a byly dva stupně." Takže při horských etapách mají cyklisté i zimní bundy a čepice, aby při sjezdech z cíle k týmovému autobusu nemrzli.
Ovšem zapomnětlivost se v tomto případě dá vyřešit. "Poučka zní: Všechno se dá půjčit. Kromě treter." Ty mají cyklisté vyrobené na míru. A když cestují, berou si dvoje do příručního zavazadla. Kola si cyklisté z domova nepřepravují, závodní speciály jim týmy dovezou kamionem přímo na místo.
Kdo vládne pelotonu?Tradují se historky, kterak zkušení a slavní jezdci zaveleli pelotonu, že zrovna dnes se nikam spěchat nebude. "Ale to nebyly takové problémy sehnat sponzory. Teď je tlak obrovský," říká Raboň. Partneři cyklistických stájí chtějí, aby jejich závodníci šlapali v popředí. "Závodí se a bojuje. Když skončí tým, o práci přijde osmdesát lidí. Kdyby Armstrong řekl, že dneska se nepojede, devatenáct týmů mu odpoví: Ty máš budoucnost zajištěnou." |
O devítku závodníků Columbie se na Tour de France stará šest masérů, tři mechanici, dva doktoři, tři sportovní ředitelé, fyzioterapeuti. Doprovázejí je i tiskový mluvčí, zpravodaj pro internetové stránky, šéfové a sponzoři.
Maséři mají ovšem i jinou roli, pomáhají s plánováním taktiky pro jednotlivé etapy. Hlavní slovo při její přípravě mají lídři týmů, kteří studují mapy. Jakmile však hrozí záludnost, vedení týmu vyšle maséry jako předvoj.
"To aby prošli poslední tři kilometry a zavolali. Loni se jeden masér nepodíval pořádně, řekl, ať kruhový objezd projedeme zprava, ale zleva to bylo daleko kratší. Kvůli tomu jsme málem prohráli etapu. Rozhoduje každý centimetr silnice," popisuje Raboň.
Taktika se řeší každý den na poradě před startem. Před ním si závodníci také mohou nechat namasírovat nohy. Mají nachystané vysílačky, taštičky s jídlem a pitím. "Většinou si každý dá do kola jeden bidon s čistou vodou a jeden s iontovým nápojem," říká Raboň. Při dlouhých etapách vypijí cyklisté až pět litrů vody.
Energii doplňují přípravky, které jim vyhovují, jinak by mohli mít žaludeční potíže. "Gely a energetické tyčinky se tři neděle nesnesou. V závěru etap a třetí týden se musejí jíst hodně, protože housku se šunkou tělo nestráví. Ale první a druhý týden nám na 220 kilometrů dlouhé etapy maséři připraví malinké housky se šunkou, koupí koláčky s marmeládou."
Podívejte se na Raboňův profil od stáje Columbia
Na trati jsou síly třeba. Časovkář Raboň obvykle pracuje pro Cavendishe, vítěze čtyř etap na letošní Tour. "Mark si většinou vytyčí bod na posledních třech kilometrech, třeba prudkou zatáčka doprava. Na tuhle značku se jede, jako kdyby to byl cíl, tedy abychom tam projížděli v sedmi závodnících. Hned za ní se jede úplně naplno. Celý peloton je pak tak natažený, že z desáté pozice už nejde zaútočit," popisuje Raboň.
Na toaletu do kavárny"Jsou pasáže, kde si jde odskočit. Zastaví všichni," líčí Raboň. Na "velkou" cyklisté v průběhu závodu obvykle nechodí. Jenže občas někoho mohou přepadnout střevní potíže. "Jednou na Giru se to stalo někomu ze starších, nevím komu. Řekl to na špici pelotonu, a když jsme projížděli vesničkou, zalezl do kavárny. Za pět minut byl zpátky, dotáhl se za autem. Ale tohle nejde, když se jede rychle," dodává Raboň. |
Některé závodníky čeká v cíli vyhlašování či dopingová kontrola, ty pak odveze do cíle týmové auto. "Zbytek většinou naskáče do autobusu. Jsou tam sprchy, takže se lze osprchovat za jízdy. Taky už jsou připravená proteinová a energetická pití, sendviče, zákusky, mléčná rýže. Abychom doplnili do hodiny vše, co po etapě potřebujeme. Speciálně při třítýdenním závodě musí tělo začít regenerovat co nejrychleji."
Lance Armstrong si v minulosti pomáhal i helikoptérou, kterou letěl z horského cíle do hotelu, aby nemusel trčet na silnici. "Pokud každou horskou etapu ušetří hodinu, může to pak udělat závěrečný rozdíl, když se někdo bije o dvacet, třicet vteřin," říká Raboň.
Po závodě si cyklisté dopřejí masáže, obvykle nohou i zad. "Máme šest masérů, aby každý dostal hodinu. Když někdo třeba spadne a je hnutý, dělají s ním fyzioterapeuti cvičení." K pozdní večeři se pak podává kuřecí, vepřové a hovězí maso, zelenina a těstoviny s rýží.
Knížku či časopis otevřou cyklisté spíš v autobuse cestou z cíle než na dobrou noc. "Hodinu, dvě po etapě je jediná možnost. A pak když je volný den, dá se odpoledne podívat na film a internet," líčí Raboň. "Ale na Giro jsem si s sebou třikrát vezl počítač a nikdy jsem nic neviděl."
